Skautská košile

Bylo to jedno z těch krásných táborových ran, kdy slunce se vstáváním otálelo, protože chtělo nabrat co nejvíce síly. Vonělo to novým dnem a něco mi říkalo, že i novým začátkem.

Ještě studená rosa v trávě nás všechny studila v sandálech a žabkách. Zpívaje Junáckou hymnu, jsem se rozhlížela kolem sebe. Uprostřed krásné přírody stojí hrstka stanů – přístřešek pro několik mladých nadšenců v jakýchsi košilích a veprostřed stojí stožár s českou vlajkou. V tu chvíli mi to došlo. Co to povídám, vždyť my na sobě nemáme jen tak ledajaké košile, vždyť je to symbol celé naší organizace – a to skautský kroj.

Když jsem si po následující prohlídce stanů uvědomila, jak tedy hlavně světlušky ošklivě zacházejí se svým skautským krojem a jak skautky mají zvláštní (čti špatný ) systém v umisťování nášivek, věděla jsem, že bude nutné nějak zakročit. O poledním klidu jsem dala „písknout“ nástup v krojích do stínu lesa k táborovému kruhu, což vyvolalo nemalý údiv.

Když všechny světlušky i skautky přišly, překvapila jsem je trochu zvláštní otázkou: „Co pro vás skautský kroj znamená?“

Nikdo se dlouhou dobu neodvážil odpovědět, ale potom už jdou odpovědi jedna za druhou: „Podle nášivek poznám o neznámém skautovi odkud je.“ „A jak je starý!“ „A jestli se fláká, nebo jestli je zdatný v plnění odborek!“ „A lidé nás podle toho poznají. Já jsem jednou šla po slavnostní schůzce po městě ještě v kroji domů, a lidé se na mě se zájmem koukali, to se mi líbilo.“ směje se Terka.

Byla jsem potěšená záplavou odpovědí, takže jsem mohla pokračovat: „A co byste si mysleli o nějakém skautovi nebo skautce, která má kroj zmačkaný, ušmudlaný, nosí k němu nějaké špinavé tepláky a ještě k tomu má nějaké nášivky našité úplně špatně či nevhodně?“ „No tak když nemá rád svůj kroj, tak asi není moc dobrý skaut, ne?“ mínila malá Beruška. „Máš pravdu, ale možná je to prostě jen tím, že pořádně neví, co by měl skautský kroj pro nás znamenat.

V minulém století byla pravidla nošení skautského kroje přísnější. Nosily se na většinu výprav a byly k němu k tomu speciálně určené kalhoty nebo kraťasy a pro dívky sukně. Lidé tím dávali znát, že se nestydí za svou organizaci. Uvědomujete si, že s krojem na sobě už tu nejste jen sami za sebe, ale že reprezentujete celé junáctví? Patříme tak mezi všechny skauty světa.“ „Fíha! To mě nikdy nenapadlo!“, koukaly všechny překvapeně. „A Punťo, my máme kroje správně?“ ptaly se mě a dívaly se až nyní se zájmem na své kroje. „No, znáte mě,“ usmívala jsem se. „Pro mě není nikdy nic dokonale v pořádku, proto jsem vám s sebou přinesla krojový řád, takže si ho společně pročteme a dáme to všechno do kupy. Ale začala bych také tím, že vy, co ještě nemáte nový kroj nebo máte jen krojové triko, poproste rodiče, aby vám je pořídili.“ „A Punťo, já mám kroj v pořádku?“ „Punťo, nenecháme si ušít taky takové stejné sukně, jako tady na obrázku?“ „A Punťo, že budeme od teď taky chodit na výpravy v kroji? To by se nám moc líbilo!“

A tak jedna z mých vlastností pomohla k výraznému zlepšení. Přispěla k novému pohledu našeho oddílu na skautské kroje a k nové (doufám, že co nejdelší) etapě našeho osobního skautství. Od té doby totiž vypadáme ve stejných hnědých sukních a baretech všechny jako ze škatulky. Už chápete, proč mám přezdívku Punťa?

Jaký je tvůj názor na perfekcionalismus vedoucí z příběhu? Myslíš si, že bylo její konání zbytečné, nebo že záleží na správném vzhledu kroje každého z nás?

Jak často u vás v oddíle oblékáte kroje? Jen při výjimečných událostech nebo i na výpravy?

Máte ke kroji speciální sukně, kraťasy či barety?

Co by sis ty myslel/a o někom, kdo má například placky různě umístěné po celé ploše nad pravou kapsou košile nebo nášivky z akcí přišité na zádech kroje či jiné kuriozity? Myslíš si, že když není něco v krojovém řádu výslovně zakázané, že je to dovolené a vhodné?

Pokud si chceš sestavit svůj vlastní kroj, zkus tento odkaz

Hodně štěstí :)

napsala Čiči, členka redakce