Skautem v roce 2112
“Pojď.. dej tu nohu ještě kousek doleva. Opatrně! Dobře, chytni se toho lana nad sebou a…
| Téma | Příspěvky | Datum |
|---|---|---|
| Vedoucí | 1 příspěvek | 17.05.12, 17:06 |
| Co by ste chtěli v budoucnu studovat? | 14 příspěvků | 17.05.12, 16:53 |
| Jaká byla vaše nejlepší celotáborovka? | 14 příspěvků | 17.05.12, 16:50 |
| Jaký je tvůj věk? | 6 příspěvků | 17.05.12, 16:46 |
| Cookies | 5 příspěvků | 17.05.12, 16:44 |
“Pojď.. dej tu nohu ještě kousek doleva. Opatrně! Dobře, chytni se toho lana nad sebou a…
Znáte mezitáborovou poštu? A víte, že letos slavíme sto let? A co takhle to vše propojit a…
Příběh o dvou sourozencích, kteří vyběhli se svou družinou na kopec vítat další století skautingu…
Do redakce se nám dostal článek z italského listu la Repubblica. Protože jde o zajímavý pohled na…
Skautská kronika - při listování každému zabuší srdce, přesto se dnešním dětem do psaní moc…
Již jen měsíc nám zbývá do nového skautského století. Bavíme se neustále o tom, jak skauting…
Podle archeologických nálezů si už ve starém Římě děti cvrnkaly s mramorovými kuličkami. Kuličky se dříve prodávaly nejčastěji hliněné, různých barev, v látkovém pytlíku – „hliněnky“.
Za daleko cennější byly považovány skleněnky, nebo dokonce duhovky.
V zemi se vyhloubil patou důlek o průměru okolo 10 cm a minimální hloubce 5 cm. Hráči se předem domluvili, o kolik kuliček budou hrát (2 a více). Aby se hra obešla bez hádek, měli hráči své kuličky barevně či jinak odlišeny.
Každý si připravil dohodnutý počet kuliček a ze stanovené vzdálenosti (většinou kolem 7 metrů), označené podélnou čárou, hodil podle vylosovaného pořadí své kuličky, jednu po druhé směrem co nejblíže k důlku nebo ještě lépe přímo do důlku. Platilo i odražení hozené kuličky kuličkou soupeřovou. Pokud hráči kulička upadla za čáru hodu, nepovažovalo se to za platný hod a hráč ji mohl sebrat a házet znovu. Po doházení se přeměřila vzdálenost kuliček od okraje důlku, která určovala pořadí hráčů při hlavní hře. První hrál ten, kdo měl některou ze svých kuliček nejblíže důlku, nebo dokonce v něm. Při rovnosti se rozstřel opakoval.
Další části hry se říkalo nejčastěji cvrnkání nebo také pinkání kuliček. Cvrnkalo se zapřením ukazováčku za palec, nebo opačně, zapřením palce za ukazovák. Jakékoliv jiné postrkování bylo zakázáno a muselo být velice přísně hlídáno. Hráč začal cvrnkat kuličky podle svého uvážení, tedy i ty, které až do rozstřelu nebyly jeho a všechny, které dostal během své hry do důlku se staly jeho vlastnictvím. Jakmile se některou do důlku netrefil, ve hře pokračoval další hráč. Hrálo se tak dlouho, dokud nebyly všechny kuličky v důlku. Ideální pro hru byl hladký terén s minimem nerovností, např. udusaná zem.
Do kruhu o průměru asi 1 metr vložil každý z hráčů stejný počet kuliček, hráči se poté postupně snažili vystřelit kuličku ven z kruhu. Každou úspěšně vycvrnknutou kuličku si hráč nechal a pokračoval ve hře z místa, kde se zastavila kulička, která předchozí kuličku vystřelila z kruhu. Další hráč pokračoval ve chvíli, kdy se hráč netrefil do kuličky nebo když se kulička zastavila uvnitř kruhu. Hra skončila ve chvíli, kdy byly všechny kuličky vystříleny ven a vítězem byl hráč s nejvyšším počtem získaných kuliček.
Počet hráčů: 2
Na začátku hry si každý z hráčů postavil pevnost ze čtyř kuliček tak, že tři kuličky položil jako základnu stavby a na ně pak postavil čtvrtou kuličku. Soupeř se snažil ze vzdálenosti minimálně jednoho metru pevnost cvrnknutím jedné kuličky zbořit. Jestliže se mu to povedlo, získal všechny čtyři kuličky, použité na stavbu pevnosti, pokud pevnost minul, střílející kuličku získal majitel pevnosti. Hra skončila, když jeden z hráčů vypotřeboval všechny kuličky.
Převzato ze serveru České tradice , upravila Káča.
Copyright © JUNÁK | Webdesign by GENES Media | Tato prezentace využívá systém pro správu obsahu WebRedie.
Kontaktujte Teepka | Co je Teepek zač? | Mapa stránek | Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | RSS článků