Vezír vypráví: Nováčci

Na jedné straně brány z pádel a lana stáli skauti, na druhé vlčata. Obě skupiny po sobě zkoumavě pokukovaly. Dnes přišel velký den, kdy nejstarší vlčata přecházela ke skautům. Pro jedny to znamenalo vstup do velkého skautského života plného nástrah a dobrodružství, pro druhé přijmout jako rovnocenné ty, na něž dosud pohlíželi jako na mláďata vyžadující péči a ochranu.

Vůdce vlčat Galapák zavelel: „Tak, vlci, vpřed! Bude se mi po vás stýskat, ale nevracejte se, abych vám foukal na bebíčka, jste přeci muži.“

Jendu, Čáru, Rampoucha a Papriku si na druhé straně brány převzali Žůva s Kopem: „Ahoj, my jsme Fram. Čtyři lidi nám přešli do roverů, tak se nám právě hodíte. Tady máte oddílová pádla a vesty, do tábora si pořídíte vlastní.“ Rozsadili je na pramici a Žůva zavelel: „Připraveni? Vpřed!“ Po půlhodině usoudil, že to pro začátek stačí, dal pohov a zeptal se: „Plavat umíte?“
„Jistě,“ odpověděl srdnatě Jenda, zatímco Čára, Rampouch a Paprika se po sobě podívali.
„Dobře,“ broukl Žůva, „vylodit!“
„Tady?“ lekl se Čára, „ne na břehu?“
„Tady,“ potvrdil Žůva a převrhl pramici.
„Držte loď,“ nabádal trosečníky.
„Nepouštějte pádla,“ zabublal Kop, „pádlo je vaše zbraň.“
„Jednou rukou loď, jednou pádlo, čím budu plavat?“ zabědoval Rampouch.
„Ještě ti nějaké končetiny zbývají,“ radil Jenda. Nově sestavená posádka doplavala ke břehu, vytáhla a umyla loď a uložila na krakorec.
„Už můžeme domů?“ zeptal se Čára.
„Ještě se domluvíme na sobotním tréninku, pojedeme Tři jezy.“
„Ale já musím k babičce na Vápenku,“ zabědoval Čára.
„Půjdeš k ní odpoledne nebo v neděli.“
„Ale…“
„Už jsem řekl.“
„Už můžeme domů?“ zeptal se znovu Čára.
„Ještě ne, schůzku končíme pokřikem a ten se musíte naučit. Je to takhle:
Fram má dno jak pecka, nejsme žádná necka,kupředu se stále ženem s Nansenem a Amundsenem.“
„No nazdar,“ zabědoval po schůzce Paprika, „že já nezůstal u vlčat, mohl jsem být mauglím nebo lodivodem.“ Rampouch se však naštval: „Co kňouráš, víš, že Galapák řekl, že jsme muži. A my těm framákům ukážeme, že jsme.“
Ale jednoduché to nebylo. Do závodu Přes tři jezy mnoho času nezbývalo, bývalí vlčáci přeci jen nebyli moc zdatní a Žůva jim vyhrožoval: „Běda, jak se umístíte hůře než my loni!“

Na startu závodu jim srdce tloukla vzrušením: „Tady jsou samí diplomovaní mazáci. To dopadneme!“
A dopadli. Závod sice dojeli, ale na jezech nabrali tolik vody, že pro samé vylévání neměli do cíle mnoho sil.
Zatímco myli loď, zjistil Čára předběžné výsledky: „Už teď jsme čtrnáctí. Až to uvidí Žůva, pobije nás do jednoho.“
Při slavnostním ceremoniálu bylo vyhlášeno, že Fram je šestnáctý z osmnácti. Klopili hlavy, oči i uši, ale Žůva každému podal ruku a řekl: „Já vám děkuju, na poprvé jste byli dobří.“ Jenda špitl Rampouchovi: „Máme dobrého kormidelníka, co?“ A vzadu špitl Žůva Kopovi: „Máme dobrou posádku, co?“

sepsal Vezír, ilustroval Joges

Povídku od Vezíra si přečti v Každém čísle SKAUTa