Tom vlastenec

K dnešnímu významnému svátku krátká povídka o Tomášovi, vlastenectví a o tom, co se u nás v republice vlastně děje. Sepsaná speciálně pro rádce, jak složitostí tématu, tak délkou.

„Tomáši“, zavolala maminka z kuchyně, „pojď sem a vyndej prosím tě už to nádobí z myčky, potřebuju čistý hrnec.“

„Dyť už jdu“, zavolal Tom od svého počítače a nerad se odpoutal od monitoru. Vešel do kuchyně a otevřel myčku. Ovanul ho závan mycího koncentrátu a leštidla. Moc se mu do úklidu nechtělo.

Oba rodiče byli v obýváku – koukali na Události, co zrovna začaly.

Tom vytáhl horní košík a začal vyndávat hrnky. Hudba z jeho pokoje byla slyšet velice tlumeně, naopak zvuk ze zpráv v televizi se do jeho uší dral a on poslouchal, zatímco otvíral skřínky a poklízel blyštící se nádobí.

„ A nyní zprávy ze severu Čech“, slyšel hlas moderátorky. „Na Šluknovsku pokračují nepokoje, radikálové se střeli s policií, pět jich bylo zadrženo. Na místě máme kolegu Luboše Rosého; Luboši, jak to na místě vypadá…?

„Dobrý večer,“ ozvalo se ze zpráv. Krom hlasu reportéra se ale éterem do domácností po celé republice dostaly i rány petard a další hluk“, „dobrý večer“, opakoval reportér, nevím, zda mne slyšíte, je to tu hotové peklo. Jak vidíte, policie musela nasadit všechny možné prostředky, aby rozvášněný dav odehnala od místních obyvatel. Víc v následující reportáži…. Tomáš už dávno necinkal hrnečky v kuchyni; stál v obýváku a koukal na televizi. Nejdřív myslel, že dávají ohňostroj, ale až pak pochopil.

„Tati,“ zeptal se, „ona začala válka?“

„Cože?!“, otázal se zaskočený otec… „proč myslíš?“

Tom zaváhal. Nechtěl vypadat jako trdlo, ale proč jinak by se v televizi dělo to, co se tam děje. Proto kývl směrem k bedně a podíval se opět na otce.

„Jo takhle, ne, neboj, nezačala válka….“, pak se na chvilku zasekl. „Nebo alespoň ne taková válka, jako myslíš“, dokončil svou odpověď.

„A jaká válka tedy začala?“, nedal se odbýt Tom. Na nádobí už zase zapomněl, sedl si k velkému stolu a poslouchal, co mu táta poví.

„Víš, to máš tak“, začal. „Skupina lidí si myslí, že by tam ta jiná skupina být neměla a tak se jí snaží vyhnat.“

„Aha. A proč?“

„No, proč, proč, to není zas tak jednoduché. Asi takhle. Víš, co to je vlastenectví?“ zeptal se táta Toma.

„No, to je, že máš rád svou zemi, ne?“ zkusil to Tom.

„Ano, velice správně“ odvětil otec. Jenže ono je to trochu složitější. Představ si, že hraješ fotbal, že kopeš za nějaký mančaft. O co se snažíš?"

„Abychom vyhráli.“

„Jasně, snažíš se, abyste byli nejlepší a uděláš proto maximum. Budeš běhat po hřišti, budeš nahrávat, vyčerpáš se, a podobně. Víš, že jste loni vyhráli a chceš vyhrát znova, abys zachoval tradici. Máte svůj pokřik, který křičíte pro povzbuzení. Máte svůj znak, který máte na dresu, lepíte si ho na sešity ve škole. Máte úctu k trenérovi a podobně. To je jako vlastenectví, akorát že vlastenectví je k vlasti, zatímco tohle bylo k týmu. Vlastenec je ten, kdo si své vlasti váží, kdo pro ni udělá první poslední, kdo ctí její tradice, má rád její kulturu a chce, aby to všechno pokračovalo dál a je hrdý za to, že je, kým je. Chápeš?“

„Jo, asi jo. A tam na severu dělají bordel vlastenci?“

„No, to je otázka. Totiž, oni si myslí, že jsou vlastenci, ale nejsou. Chápej, když bys hrál ten fotbal, snažil by ses vyhrát, běhal bys; možná bys i nadával protihráčům, že jsou to paka, trdla a podobně…“

„…moc peprných slov ten můj táta teda nezná“, pomyslel se Tomáš…

„…ale to by neznamenalo, že bys šel a chtěl protihráče zabít“.

„Cože?!“, probudil se Tom ze zamyšlení. Proč zabít?“

„No, nebo ne hned zabít, ale nešel bys a nezlámal bys jim ruce. O tom to přeci není. Chceš vyhrát, uděláš proto maximum, ale ne cokoli. Je rozdíl mezi tím mít svůj tým rád a být fanatikem. “

„Aha. Ale jak to celé souvisí s tou válkou, co je v televizi?“

„No, už jsme u jádra pudla, jak rád říkávám. Vlastenectví je správná věc. A potřebná. Bez vlastenectví bychom neměli vlastní tradice a historii, bez vlastenectví bychom vlastně asi vůbec nebyli. Protože Jungmann byl vlastenec a bez něj by asi nebyla čeština, Masaryk byl vlastenec a ten zas před třiadevadesáti lety založil Československý stát, bez kterého by teď nebyla naše republika. Zkrátka, vlastenectví je tuze užitečná věc. Jenže, jako se vším, nic se nesmí přehánět. Být vlastencem neznamená chtít, aby ostatní národy vymřely. Neznamená to nenávidět lidi okolo. Neznamená to tvrdit, že náš lid je nejlepší, že náš lid je jediný a že ostatní jsou nuly. Dokonce to ani nevylučuje mít v úctě i další národy. Třeba Masaryk, ten určitě měl Anglii a Francii rád." Nebo alespoň ze začátku, pomyslel si.

„Aha“, začalo Tomášovi svítat. „A tam na severu, tam jsou právě tihle až moc vlastenecký lidi?“

„No… ani ne. Totiž, na sever se začalo stěhovat spoustu různých lidí. Žije tam třeba dost romů.

A ti vlastenci, ale oni to nejsou vlastenci, ale nacionalisté, se na sever sjeli a myslí si, že by tam ti druzí být neměli a chtějí je vyhnat, chtějí se s nimi prát a někteří jsou dokonce tak hloupí, že by chtěli i zabíjet. A to jen proto, že to nejsou stejní Češi jako ostatní“

„Ale ve škole kluci říkali, že cikáni nepracují a kradou. Tak proč bych je měl chtít tady? To je jako ve fotbalovým týmu, hrajou jenom ty nejlepší, tak proč tam mít i někoho, kdo se toulá pro hřišti a fotbal ho nezajímá?“

„Jenže se taky říká, že všechna mládež mluví sprostě, krade, je drzá a dělá bůhvíjaké perverzárny ještě před patnácti. A taky to není pravda. Nemůžeš zkrátka lidi takhle jednoduše soudit, házet do stejného pytle.“

„Takže ti bordeláři na severu..“

„…nacionalisté“, doplnil ho otec..

„…si myslí, že jsou praví Češi a že tady můžou žít jenom oni. Proto tam dělají bordel. Ale vlastenci to nejsou, protože být vlastencem znamená mít svou zemi rád, kopat za ní, ale ne kopat do někoho jiného. Je to tak?“

„Jo, je. A nejhorší na tom všem je to, proč se dneska oficiálně ty nacionalisté sešli. Dneska je totiž státní svátek – Den založení samostatného Československého státu. A oni táhnou do ulic s tím, že Masaryk náš stát před třiadevadesáti lety založil právě proto, aby tady jiné národy nebyly. Jenže je to hloupost – jestli Masaryk něco chtěl, tak je to mír a aby všichni se všemi vycházeli. Protože násilí nikdy nic nevyřeší. To si, synu, pamatuj.

A teď jdi douklidit to nádobí.“

„Nemusíš,“ ozvala se maminka z kuchyně. „Já jsem ho už udělala. Jako správná vlastenka nedopustím, aby večeře byla pozdě.“

Co se slaví 28. října?

V roce 1918 byl 28. říjen dnem založení samostatného Československého státu. O vznik se zasloužil například první československý prezident Tomáš Gariggue Masaryk. 28. říjen je taktéž den, kdy český prezident uděluje na Hradě státní vyznamenání.

sepsal Vojta ilustrace: wikipedie.org, fotka: Radek Petrášek, ČTK via ČT