Pro rádce

Je zapotřebí vybrat si vhodné místo kde budeme mít ideální podmínky pro rozžhnutí ohýnku. Také nechceme podpálit les, že.

Dobré je také mít kamaráda co nám pomůže nebo pohlídá abychom se mohli nerušeně soustředit.

Takže pozor, začínám vypravovat.

Je potřeba si sehnat chrundí a klidně i kůru. To ale už musíte mít s sebou starý pilník a nějaký šutr (rozkřápnutý pazourek, křemen,…). Také suchý shnilý kousek pařezu.

Tady už můj pomocník křeše pazourkem o kovové křesadlo s vysokým obsahem uhlíku. Odletující jiskry zachytává v práchnu-přepálené látce, kterou má na podložce z kůry. V krabičce jsou místo bonbónů piliny a troud (uschlý shnilý pařez).

Vidíš? Tady už je zachycená žhnoucí jiskra. Pod prstem je vidět malý obláček dýmu. Látku (přírodní materiál např. bavlna, umělotina se seškvaří) si připravíš tak, že ji strčíš do uzavíratelné plechové krabičky. Zavřenou krabičku dáš na chvíli do uhlíků. Látka se přepálí za nepřístupu vzduchu.

Tady už asistent posypal látku troudem a pilinama. Navrch obral z větviček ty nejjemnější (konce z konců) smrkové větvičky. Dospod k látce ještě vložil kolmo k ostatním dva klacíčky pro lepší proudění vzduchu.

Ted je zapotřebí to všechno vzít do tlapek a pomalu a vytrvale foukat. Raději po větru. Prsty mějte na straně, ať si je nespálíte jako můj asistent. Odletující žhavé kousky práchna jsou dost žhavé, mohou propálit kožich a popálit čumáček.

Ted už je to na dobré cestě. Foukáme pomalu a dlouze. Tlapky nás svědí, oko slzí, kouř jde do čumáku, kousky látky nás popalují a ještě se třesem strachy aby se to povedlo.

Jůůů a je tóó. Povedlo se mu to, ušákovi. Nyní už to zvládne každý. A z téhle srandy tě bude hřát svědomí, co jsi to vůbec dokázal. Bolet spálené tlapy a jeden prst budeš mít určitě takový přižloutlý