Skautem v roce 2112
“Pojď.. dej tu nohu ještě kousek doleva. Opatrně! Dobře, chytni se toho lana nad sebou a…
Václav Havel – prorok dnešní doby
2011-12-18 23:58:00 - autor:
Sám jsem zvědav, co se všechno objeví a co se dozvíme. Mám přečtené prakticky všechno, co vydal v češtině, dost pravidelně jsem navštěvoval jeho internetové stránky. V době svého rozhlasového působení jsem s ním natočil několik rozhovorů a udělal o něm dva velké pořady. Ale jistě jsou mnozí mnohem vhodnější k tomu, aby o něm přinášeli osobní vědectví a zabývali se jeho přínosem pro politiku, občanskou společnost, náš stát či soudobé myšlení.
To, proč se vůbec odvažuji něco říci i já a neodmítl jsem žádost z redakce Teepka, je kromě toho, že se tím sám vyrovnávám s odchodem na věčnost člověka, který mně byl určitým způsobem zvlášť blízký, jistá malá naděje, že vyjádřím něco, nač ostatní svou pozornost neupřou.
V prvé řadě chci poukázat na jeho „idealismus“, který se nebál
proher a zesměšňování. Jak snadno lze zesměšňovat „program“
vyjádřený zvoláním „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a
nenávistí“.
A přece – není snad tohle právě ta jediná životní vize, do
níž má smysl investovat všechno, co člověk může dát, bez zadních
vrátek? Havlovská inspirace, vyjadřující tisícileté tíhnutí našeho
českého národa, se právem dostala do štítu moderního českého
skautingu.
Stojí za ní jak čistota dítěte – které občas Václav Havel ve svém „donkichotském“ úsilí připomínal – tak i vzepětí těch nejlepších duchů naší historie od Vojtěcha Slavníkovce s knížetem Václavem, přes Anežku Přemyslovnu, Jana Husa, Jana Amose Komenského až k Tomáši G. Masarykovi.
S tímto „idealismem“ těsně souvisel i Havlův nefalšovaný smysl pro lidskost, lidství. Tu a tam z něj probleskovala směs údivu a pocitu jisté nehodnosti z toho, že vůbec může být součástí lidské pospolitosti. Plachost spojená se skutečným zájmem o druhé, schopnost jim naslouchat a brát je vážně.
Zejména v politickém prostoru působil jako nahý mezi armádou obrněnců. Zatímco jeho nástupce vyznával vládu „neosobních sil“, on znovu a znovu zvedal tolikrát pošlapávaný prapor primátu lidského, osobního. Bylo na něm skutečně vidět, že tvrzení o důstojnosti každého člověka, o jeho nezastupitelné jedinečnosti nejsou pro něj jen pěkné politické floskule.
Vyrůstalo to z jeho bytostného přesvědčení o zakotvenosti života každého z nás v „absolutním horizontu“, jak plaše nazýval ono nejhlubší Tajemství, které nese veškerou skutečnost a které je v posledku právě Pravdou a Láskou. Je velkým učitelem života směrovaného citlivým svědomím. Pro nás skauty tedy úplně základního rozměru duchovního života. Takový život není zdaleka prost chyb, omylů, pádů a selhání. „Vítejte mezi námi hříšníky,“ zakončil Václav Havel svou krátkou řeč při uvítání Jana Pavla II. během jeho první návštěvy Prahy v roce 1990. Václav Havel si byl velmi dobře vědom svých slabých míst. Ale právě proto mohl být i mravní autoritou.
Nakonec chci připomenout, že Václav Havel byl v podstatném smyslu jednou z nejvýznamnějších prorockých osobností současné doby. Dřív než ostatní viděl stíny doby, která přichází a vůči které nejsme dobře připraveni. A snažil se nás na to upozornit. Přečtěte si to tady – v eseji z roku 1984: Politika a svědomí.
sepsal Edy