Proč chceme peníze?

Peníze chtějí snad všichni. A proto tu jsou. Co by se stalo, kdyby je nikdo nechtěl? Jaká cesta k nim vedla? A jaké je jejich nesporný výhoda?

Proč máme peníze?

Peníze chce snad každý, proto se na ně často nadává. Fígl je ale v tom, že peníze fungují jen proto, že je všichni chceme. Jakto?

Peníze chápeme jako poukázky. Víme, že pokud dáme v obchodě stovku na stůl, naoplátku dostaneme zboží, které má stejnou hodnotu. Proto si peníze schováváme a shromažďujeme – protože víme, že za ně určitě někde dostaneme něco jiného, co chceme či potřebujeme.

Otázka zní, co by se stalo, kdyby jsme peníze přestali chtít?
Představme si, že jdeme do obchodu, dáme stokorunu na stůl a řekneme si třeba o nové tričko. Ale paní prodavačka nám ho odmítne dát, protože peníze nebude chtít.
Je tu malér.
Pokud stokorunu nebude chtít nikdo, k čemu bude Tobě? K čemu je stokoruna, pokud si za ní nic nekoupíš?

Peníze, včetně stokoruny, mají svou hodnotu pouze pokud bude celá společnost věřit, že za ně dostane, to, co chce a na co má nárok. Jakmile se začne obávat, že za stokorunu nedostane, co chce; peníze ztratí svou hodnotu. Stokoruna vydaná státem (Českou národní bankou) bude mít najednou stejnou hodnotu jako stokoruna, kterou si nakreslíte v klubovně.

Historie peněz

Je to zajímavé, ale hodnotu bankovky opravdu ovlivňuje jen důvěra lidí v ní. Dříve, když byly peníze ještě zlaté, měly jinou hodnotu – měly hodnotu opravdového zlata.
To znamenalo, že ikdyž jste měly v ruce zlatou minci, na které bylo napsáno třeba TOLAR (a teď netvrdím, že tolar byl zlatý) a tolary najednou nefrčely (změnil se režim či něco podobného), minci jste prostě vzaly, roztavily a měly jste zlato.

To už ale dávno neplatí – ano, dvacka není zlatá Postupně se začínaly mince šidit – cpaly se do nich jiné kovy – až zlato vymizelo skoro úplně.
Proč skoro?
Z prostého důvodu – měly jste v ruce sice třeba měděnou minci, ale zlato v hodnotě této mince leželo někde jinde (v bance či pokladnici) a kdyby jste si přišli minci vyměnit, daly by vám pravděpodobně to zlato (ikdyž by ho asi moc nebylo).

A co myslíte, jsou dnes všechny bankovky plně kryté zlatem?
No jasně, ani omylem. Nebudeme se to vrtat v přesných číslech, důležité je, že stát nemá tolik zlata, kolik má bankovek a mincí. Ale nebojte – zatím to jakž-takž funguje a jistě ještě chvíli bude

Trochu hlubší historie peněz

Přemýšleli jste někdy, kde se vzaly peníze?
Byly tu odjakživa?
To asi stěží, že… jako vše na světě se i peníze vyvíjely.

Původní styl byl tankový, jaký popisuje třeba bratr Eduard Štorch v Lovcích mamutů či v jeho dalších knihách: jeden kmen měl kožešiny, druhý pazourky, tak k sobě přišly a vyměnily si je.
Proč?
Protože jedni měli moc kožešin a pazourky potřebovali, druzí sice měli třeba pazourků tak akorát, ale kožešiny potřebovali ještě víc.
Takže došlo k výměnnému obchodu.

Později vznikly tržiště – velká setkání všech různých lidí za účelem prodeje a nákupu. Proč?

Podívejte se zde. Statek jak stodola, krásná modrooká Anička v bílých šatech pase husy.
Má hodně hus, ale potřebovala by i krávu.

Kde ji sehnat?
Než byl trh, musela obejít všechny statky po okolí a hledat někoho, kdo by chtěl husy a měl krávu navíc. To asi nebylo snadné.

Proto se objevil trh. Místo, kam se sjeli všichni z okolí a nabízeli, co mají. Anička to měla trochu jednodušší – nemusela složitě obcházet všechny statky po širém kraji, ale na jednom malém místě je potkala všechny naráz.

No ale i tak to nebylo ono.
Vašek sice měl krávu navíc, ale hus měl dost – potřeboval slepice.
Takže milá Anička běžela za Toníčkem, ale ten jí za husy nedal slepice, ale porcelán; takže Anička šupajdila za Honzou, který ji za porcelán dal králíka, kterého pak vyměnila s Alenkou od sousedů za slepice, které chtěl Vašek.

Anička nakonec zvítězila a přivedla si domů kravku (pak jí došlo, že jí nemá kam ustájit, ale to je jiná) – ale bylo to poněkud složité.
Proč?
Protože ne každý chtěl husy.

Proto se muselo objevit něco jiného, co by chtěl každý a za co by si každý mohl koupit to, co potřeboval. A to byla cesta k penězům.

Proč peníze fungují?

Jsou jisté základy, které by peníze měly splňovat, aby dobře fungovaly.

Dejme tomu, že by se kdysi platilo vajíčky. Dám ti vejce, ty mi dej krávu.
V čem byl problém?
Vejce se brzy zkazila. Mohly jste je sníst, ale nemohli jste si za ně něco koupit. Zatímco kravka chvíli vydržela, vejce se za chvíli zkazily. A protože zkažená vejce nechce nikdo, ztratila svou hodnotu. Jinak řečeno, vejce si nemůžete šetřit, peníze ano.

Další věcí, co peníze musí splňovat, je přenositelnost.
Představte si, že místo peněz platíte obrovskými kamennými koly, které ani neuzvednete.

„Pepo, dej mi krávu a to moje kolo tam dole u potoka bude teď tvoje“.
To nebude to pravé ořechové… ačkoli se tak ještě celkem nedávno kdesi tuším v Polynésii platilo.

Peníze také fungují proto, co bylo již výše zmíněno. Všichni je chtějí, protože vědí, že za ně dostanou to, co chtějí doopravdy.

Tolik tedy k penězům. Zítra se podíváme na to, jak u nás vypadala stokoruna posledních zhruba sto let.

Co ty? Chceš je taky?

Článek mnoho věcí zjednodušuje a snaží se o obecný pohled na věc. Vše je samozřejmě mnohem složitější, jak jinak. Přesto věřím, že na základní pochopení to stačí

sepsal Vojta, foto archiv, everstockphoto