Proč bychom se netopili

Pokud si pod pojmem průvodce představujete barevnou brožuru, která vás v tomto případě bude informovat o tom, které řeky jsou a nejsou sjízdné, jaké krásné pamětihodnosti jsou okolo jednotlivých toků a další věci tomu podobné, budu vás muset zklamat – Vodácký průvodce pro Ofélii není kniha faktografická, ale kniha groteskní.

Proč bychom se netopili Aneb Vodácký průvodce pro Ofélii

Zdeněk Šmíd

Legenda knihy vypráví o chlapci, který rád jezdí se svou partou na vodu. Na souši se seznamuje s Ofélií, dívkou, která získá jeho srdce. Protože ji má rád a rád jezdí i s partou na vodu, má jasný cíl – seznámit Ofélii s partou a vzít ji s sebou, až se zase pojede nějaká ta řeka.

Jenže, Ofélie na vodě nikdy nebyla a v létě by raději jela do bulharské Varny k moři. Je třeba ji přesvědčit.

K tomu slouží tři roviny vyprávění, které kniha obsahuje:

• samotný příběh, v kterém se celý děj odehrává
• vyprávění (čtení) lodního deníku party, popisující mnohé zážitky party z vody, stěžejní část
• průvodcovská část, kde se vždy v krátkých odstavcích úsměvně vysvětlují různé vodácké záludnosti, tedy kdo je háček a kdo kormidelník, co jsou peřeje, co šlajsna a tak podobně.

Výsledný text, který je založen právě především na čtení „lodního“ deníku, je tak hravý, svižný a úsměvný. A ani krátké „naučné“ odstavce nepůsobí jako výkladový slovník, ale jako snaha o popis pro mírně nechápavou Ofélii.

Zda Ofélie nakonec na vodu pojede, nebo zda dá přednost rozehřátému písku ve Varně, to vám nevyzradíme. Ačkoli je pravdou, že je to zcela fuk.

Knihu lze využít na vodáckém výletě, především, jedou-li s námi osoby vodou moc netknuté, tedy saláti.