Tito čeští parašutisté Oni věděli a tušili, že jdou téměř na
jistou smrt.Skupina Antropoid přistála poblíž Nehvizd u Prahy (Dnes
již na tomto místě stojí památníček ale ne vždy tomu tak bývalo!)Za
podpory místních lidí se jim podařilo dostat se do Prahy.(Připravuje se
atentát) DEN D – s velkým D Toho rána vyšli Kubiš
s Gabčíkem poměrně brzy. Z Dejvic jeli tramvají až na Žižkov,
odtud dále na kolech.Každý z těchto dvou hrdinů, drží jednu brašnu,
v jedné jsou bomby, v druhé skládací anglický samopal značky
Sten. Jednu stanici před zatáčkou v pražských Kobylisích seskakují
z kol. Čeká tu Josef Valčík(Z výsadkové skupiny Silver A).
Josef Opálka je připraven nahoře u zatáčky. Již ale před devátou
hodinou znovu usedají na svá kola a přijíždějí do zatáčky. Je tu
křižovatka a vhodné místo, cesta která vede do Panenských Břežan
z mírného kopce, zde mění svůj směr. Vpravo míří silnice dolů
k Vltavě, kudy jezdí R.Heydrich. Vlevo vede do Libně. R.Heydrich
přijede shora a tady na té křižovatce zabočí vpravo. Zatáčka je ostrá.
Šofér, který se blíží k zatáčce, do zatáčky je špatně vidět,
protože kolem plotu roste křoví. Tady se Gabčík s Kubišem
zastavují. Jeden z nich se opře o sloupek, druhý si nedbale
stoupne na okraj zatáčky tak, aby viděl na auta, která sem přijíždějí,
mlčí. R.Heydrichovi ubývá čas. Parašutisté jsou od sebe pár kroků.
Gabčík s přehozeným kabátem přes ruku, pod kabátem skrývá
samopal, jehož části měl do té doby v aktovce. J. Kubiš drží
aktovku, v ní jsou upravené protitankové bomby. Čekají na příjezd
Heydrichova vozu. Jen mají obavy, aby vůz neměl doprovod. Snad budou mít
štěstí. Valčík má dát ostatním znamení pomocí odrazu slunce
v zrcátku. Deset hodin dvacet minut. Kubiš se dívá směrem
k Valčíkovi a najednou… Ano, Valčík se odlepil od zdi a v ruce
mu zaleskne odraz slunce. Kubiš se obrací na Gabčíka a Opálku a vyhrkne:
Jede. Gabčík zkřiví tvář možná se i usměje. Kubiš napíná zrak
a pak si uvědomuje, že vůz nemá doprovod. Jede sám! Konečně jede. Od
mostu z druhé strany hrkotá tramvaj. Je to smůla, stanice je hned
naproti. To tu bude spousta lidí. Teď už nelze uvažovat. (Andělé smrti
roztančili svůj tanec)Opálka přebíhá na opačnou stranu silnice, Kubiš
je opřen o sloup, je deset hodin třicet minut. Blíží se velký
mercedes a v něm vedle šoféra Heydrich. V tu chvíli skočil do
dráhy automobilu Gabčík. Odhazuje kabát a… střílí… jeho
samopal Sten však selhal. Heydrich nařídil řidiči vozu, aby zastavil a
z pouzdra u uniformy vytahuje zbraň střílí. Tato chyba ho
nejspíše stála život. Automobil zastavil přímo před Kubišem, který na
auto hodil granát. Neodhadl ale přesně vzdálenost a tak míjí cíl.
(Pracovala nervozita?) Granát ale explodoval poblíž automobilu u jeho
zadní pravé pneumatiky. Střepiny z tohoto výbuchu zasáhli Kubiše do
obličeje. Oba dva Němci vyskočili z poničeného vozu s pistolí
v ruce. Řidič Klein se vydal za krví oslepených Kubišem, po kterém
začal střílet. Kubiš se po chvíli vzpamatoval a střelbou do vzduchu si
mezi lidmi, vyděšeným davem – dělá cestu. Nasedá na kolo a
ujíždí. Mezitím se vydal Heydrich pronásledovat Gabčíka, strhla se
krátká přestřelka s pistolemi, po chvilce se však Heydrich hroutí na
zem a potácí se směrem zpět k autu, kde padá na jeho kapotu. Klein
přestává pronásledovat Kubiše a vrací se ke zraněnému nadřízenému a
pronásleduje chvíli Gabčíka. Heydrich mezitím bojuje s rozsáhlým
vnitřním zraněním, jelikož má díky následkům exploze zlomené žebro,
části zlomeniny se mu dostávají do sleziny. Navíc střepiny do těla
zanesli i vycpávku ze zadního sedadla. Výsledek roentgenových snímků
ukázali rozsah těžkého zranění. Heydrich měl po atentátu zlomené
žebro, protrženou bránici a poškozenou slezinu. R.Heydrich požaduje
okamžitý příjez specialisty z Berlína, ale po přesvědčování
souhlasil s operací na místě po příjezdu specialisty Hollbauma.
Heydrich upadl 3. čevna do komatu a 4. června v 4:30 umírá na otravu
krve v nemocnici Bulovka.
Důsledky v Čechách V prvních dnech po atentátu bylo Němci
vzato mnoho nevinných lidí jako rukojmí. Na parašutisty byla vypsána
odměna milión říšských marek. 27. května vstoupil v platnost zákaz
nočního vycházení. První české rodiny byly popraveny 31. května a do
4 dnů bylo popraveno již 157 lidí. Tento čin měl pro český
národ nedozírné následky. Nacistický teror ještě zesílil a trpělo tak
mnoho nevinných lidí. V reakci na atentát nacisté zavraždili přes
patnáct tisíc Čechů, mj. vypálili obce Lidice a Ležáky. Zároveň
atentát vzbudil ve světě takový ohlas, že na jeho základě byla Brity
odvolána Mnichovská dohoda a byla přislíbena poválečná obnova
Československa v jeho „předmnichovských“ hranicích. Okupanti svůj
teror částečně zmírnili po dopadení atentátníků dne 18. června
1942 v kryptě chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
Při této akci zahynuli jak oba atentátníci, tak pět dalších
výsadkářů.
Co dodat? Snad jen to, že výsadkáře zradil jejich vlastní druh. Karel
Čurda krycím jménem, Karl Jerhot.Krátce po válce byl dopaden a odsouzen,
popraven.
(Článek byl upraven pro čtenáře Teepka – z archívu http://www.palba.cz – do něhož
přispívám – Ben)