Georg Friedrich Händel

Narodil se v Německu, v Itálii dosáhl obrovských úspěchů a byl Anglií uznán jako národní skladatel. Kdo byl a jak žil tento Bachův současník? Bylo pro něj baroko to pravé a dočkal se dostatečného uznání?

Dne 23. února 1685 v Halle přichází na svět malý Georg.
Nikdo tehdy ještě netuší, že každý hudbymilovný člověk bude později toto jméno znát. Jeho otec byl lékařem a z Händla chtěl mít svého nástupce, nebo raději právníka. Chlapec opravdu nastoupil ke studiu práv, přesto však se více věnoval hudbě. Po smrti svého otce se ale rozhodl, že nejprve splní jeho přání a zapsal se na univerzitu v Halle.

Přivydělával si jako varhaník a jeho improvizacím přicházelo naslouchat celé město. To Georga konečně přesvědčilo, ukončil své studium i smlouvu a odjel do Hamburku, aby zde později opanoval místní prestižní operu na celou zimní sezonu.
Po příjezdu do Hamburku navázal několik významných přátelství a stal se druhým houslistou hamburského orchestru. Zde také složil své první významnější dílo Pašije podle sv. Jana. Toto dílo však vyvolalo spor mezi ním a jeho přítelem, který ho při souboji málem zabil. Poté se naštěstí oba nepřátelé smířili a Händel mohl pokračovat ve skládání. Následovaly opery Almira a Nero, které hamburská opera uváděla po celou zimu.

Po úspěšné sezóně v Hamburku byl pozván do Itálie. Nejdříve pobýval ve Florencii, tam se ale dlouho neohřál, složil zde několik kantát, z nich nejznámější kantáta Lucrezia, a odjel do Říma. V Římě působil jako výkonný umělec ve vyšší společnostia zcela se sžil s místním uměním. Složil zde oratoria Resurrezione, Trionfo del Tempo a zejména sbírku Italské kantáty, která mimo jiné zaujala i Johanna Sebastiana Bacha,opery Rodrigo a Agrippina, jež byla roku 1709 uvedena v Benátkách, hlavním městě opery. Opera měla obrovský úspěch a její obliba se záhy rozšířila po celé hudební Evropě.

Händel pak zamířil opět do Německa, kde se setkal s rodinou, otočil se na patě a rozjel se do Anglie. V Anglii byla hudba v krizi. Italští umělci utlačovali umělce anglické a Londýn neměl vlastního skladatele. Händel se chopil příležitosti a složil opery Torquata Tassa a Rinaldo. Londýnské publikum bylo nadšeno. Händel musel odjet do Hannoveru, aby zde splnil povinnosti hannoverského kapellmeistra. Toužil ale po londýnském divadle a také londýnské publikum ho potřebovalo. Proto brzy požádal kurfiřta Jiřího Hannoverského, aby mohl znovu odjet. Svolení dostal pod podmínkou, že se „po rozumné době“ vrátí.

Od roku 1712 byl Händel opět v Londýně a vrátit se už nechtěl. Tady okamžitě složil a uvedl komedii Il Pastor Fido a vzápětí tragedii Teseo. Překonal i zákony Anglie a stal se oficiálně skladatelem místního dvora. Tím ale porušil smlouvu s hannoverským kurfiřtem, který se mezitím stal anglickým králem Jiřím I. Ten velice miloval hudbu a tak skladateli odpustil. Mohl tedy dále kompnovat, a tak mohla vzniknout opera Amadigi, Vodní hudba, a Händel také učil mladé princezny hudbě.

Do skladatelova života však náhle zasáhla nemoc. V dubnu 1737 ranila Händela mrtvice. Pravá strana těla zcela ochrnula a dostavily se i příznaky poškození mozku.

Díky rychlému léčení se ale vrátil do Londýna a zkomponoval dvě opery a smuteční žalm na smrt královny. Po návratu do Londýna mu hrozilo vězení pro dlužníky. Náhlý příval energie vedl ke vzniku dvou vrcholných oratorií, Saula a Izraele v Egyptě. Po 30 letech bojů a zápasů konečně Anglie uznala Georga Friedricha Händela za svého národního skladatele. Vznikla také Firework Musik (Hudba k ohňostroji), prototyp radostné hudby k lidové slavnosti. Vykonal ještě poslední cestu do rodného Halle, kde utrpěl úraz při dopravní nehodě.

Po návratu se pustil do práce na oratoriu Jephta. Jen s největší námahou se mu jej podařilo dokončit. Krátce po dokončení zcela oslepl. Se zrakem jakoby se i vytratila tvůrčí invence. Ještě hrál a improvizoval na varhany při provádění svých oratorií, ale kromě několika drobnějších skladeb, které diktoval, již nevzniklo žádné rozměrnější dílo.
Na Bílou sobotu, 14. dubna 1759 skladatel zemřel.

Georg Friedrich Händel byl německý hudební skladatel období baroka, současník Johanna Sebastiana Bacha a další z řady hudebních géniů. Jako mnoho dalších i on je osobností hodnou úcty a uznání. autorem je Šárka, typoňka