Darwinova noční můra – horor nejen na plátně

Možná poprvé skutečně uvidíte poměry v chudé Africe, možná už nikdy nevezmete do úst rybí filé, možná dokumentární film Darwinova noční můra ani nedokoukáte do konce. Představa, že to, co vidíte na plátně, se v Tanzanii právě opravdu děje vás každopádně donutí k zamyšlení.

Příběh nilského okouna

Byl jednou jeden evropský vědec a ten chtěl vyzkoušet, co by se stalo, kdyby do největšího tropického jezera na světě (Viktoriina jezera) vysadil rybu jménem nilský okoun. Ryba je to velká a dravá. Podle vědce by přinesla lidem v chudých krajích okolo jezera prosperitu a hlavně tolik důležité jídlo. Úřady ale vědci vysazení nilského okouna nechtěly povolit v obavě, že zdevastuje faunu nilského jezera. Vědec, ale nechtěl ustoupit, a tak jednoho dne jen tak bez povolení vylil do jezera kýbl rybího potěru nilského okouna.

Nyní, 50 let po této události, můžeme pozorovat, jak může jeden kýbl rybího potěru v rukou nezodpovědného člověka ovlivnit životy milionů lidí.

Rybáři a továrna na filé

Nilský okoun se ve Viktoriině jezeře přemnožil. Díky tomu se ze spousty Tanzanců stali rybáři. Lidé nechali neprosperujícího zemědělství a začali se stahovat k jezeru. Pokud čekáte happyend příběhu, kdy všichni chytají raby a v celé Tanzanii je dostatek jídla pro všechny, musím vás zklamat. Všechny nachytané ryby putují do fabrik na rybí filé. To je potom odváženo do Evropy.

Z celé ryby se však na filé použijí pouze bohy, kde jsou velké kusy masa bez kostí. Hlava a kostra pak putují na obří skládky. Zde se v hygienických podmínkách, do kterých by se našinec neodvážil ani vstoupit, připravuje z rozkládajících se ostatků ryb jídlo pro velkou část tanzanské populace. Na rozdíl od na maso bohatých rybích boků, které jsou na místní poměry příliš drahé, si totiž půlenou restovanou rybí hlavu může dovolit téměř každý. A tak jsou odpadky, kvůli jejichž zápachu byste doma museli hned vynést koš, v Tanzanii nejčastějším jídlem.

Pracovní příležitosti

V okolí jezera se nabízí mnohem více pracovních příležitostí než ve zbytku Tanzanie. Můžete pracovat jako rybář, který se nikdy nenají svého úlovku.

Pokud máte štěstí, najdete práci v továrně na filé. Například noční hlídač zde dostává 1 dolar za noc. Místo hlídač je často volné. Ne, že by se tu někomu zdálo špatně placené, ale hlídači často přicházejí o život.

Pokud se smíříte s tím, že vám čpavek uvolňovaný při zpracovávání rybích mršin podlomí zdraví a pravděpodobně oslepnete, můžete připravovat jídlo pro tanzanskou populaci.

Spousta žen zde pracuje jako prostitutky především pro evropské, ruské a americké piloty. Životnost prostitutky zde však není o nic delší, než nočního hlídače.

Pokud jste dítě, budete pravděpodobně žít na ulici. Alespoň jeden z rodičů už vám totiž zemřel na AIDS a druhý o vás nejeví zájem, protože je rád, že uživí sám sebe. Žijete z toho, co někde ukradnete nebo vymlátíte z jiných dětí. Abyste takový život mohli vůbec snést, vyrábíte si roztavením obalů na rybí filé lepidlo, jehož čicháním zapomínáte na všechny svoje útrapy a je vám lépe. Dopady na vaše tělo jsou však fatální.

Ruští piloti a válka

Snad díky nízkému vzdělání, snad z obavy o život, nikoho nenapadá ptát se jak to, že se Evropanům vyplatí posílat prázdná letadla do Tanzanie pro rybí filé? Autorům filmu trvalo dlouho, než se jim někdo odvážil říci, jak to je. Letadla nelétají do Afriky prázdná. Vozí zbraně do Angoly, Konga a dalších států kde se zrovna válčí. Potom jako zástěrku naloží nějakou africkou surovinu a letí s ní do Evropy. Ruští piloti to popsali takto: „Letěli jsme do Angoly s tanky, pak jsme v Johannesburgu naložili hrozny a ty dopravili zpět do Ruska. Ruské děti pak dostaly k Ježíšku hrozny a Angolské tanky.“

Hlídač z továrny na filé vypráví, že býval vojákem. Přál by si, aby do Tanzanie přišla válka, protože tak by se mohl stát zase vojákem a měl by se mnohem lépe. Vojáci dostávají pravidelnou relativně kvalitní stravu a jsou i lépe placení.

Epilog – bude hůř

Na závěr se vraťme k nilskému okounovi. Za těch 50 let se na něm stala většina Tanzanců závislými. Dravá ryby opravdu zničila veškerou faunu v jezeře. Jestliže před vysazením okouna bylo v jezeře 230 druhů ryb, nyní v něm žije už jenom nilský okoun. Dravá ryba se už ale nemá čím živit, protože veškerou svoji potravu už spořádala. Nezbývá jí tedy nic jiného, než pojídat vlastní potěr. Touto cestou se brzy sama vyhubí. A co bude s lidmi kolem jezera?