Hanin kufřík – příběh dívky, která se nevrátila

Kniha, která si vás hned na začátku připoutá. Kniha, kterou můžete číst, ať je vám 10, 20, nebo 80. Kniha, která vypráví o osudu československé židovské holčičky, jejíž příběh je příběhem všech židovských dětí, které zahynuly za 2. světové války v koncentračních táborech. Kniha, která vypráví o lidském odhodlání. Trpělivosti. Potřebě šířit něčí příběh tam, kde se o hrůzách holocaustu neví vůbec nic…

Tahle knížka je na první pohled vlastně stejná, jako všechny ostatní. V regálu v knihovně, nebo v obchodě jí snadno přehlédnete, dokonce si možná vyberete nějakou úplně jinou, pěknou, veselou a krásně ilustrovanou…Tahle útlá, hnědá knížka má sice úplně obyčejné písmo na obálce, ale příběh, který v je v ní zachycen, není obyčejný ani trochu.

Přesto ji beru se vší opatrností do rukou. Otočím první stránku a se zájmem se zakousávám do textu…

Celá kniha začíná v Tokiu, kde se snaží mladá Japonka rozjet menší muzeum holocaustu, protože chce, aby se o hrůzách 2. Světové války se dovědělo více lidí z celého Japonska. Obvolává všechna taková velká muzea ve světě s prosbou, aby jí zapůjčili nějaké rekvizity, nejlépe věci, které patřily dítěti. Je si totiž jistá, že s nějakou tou malinkou ponožkou dokáže zaujmout i ty nejmenší děti. Všude je ale odmítána. Potom se však konečně dovolá do Osvětimi, odkud jí pošlou kromě jiného i kufřík, který patřil dívce se jménem Hana Brady. Fumiko Išioka zná pouze její jméno a datum narození, obojí je totiž napsáno na jeho víku. Každý den za ní přicházejí děti a prohlížejí si ten zvláštní kufřík. A každý den se Fumiky ptají, co to bylo za holčičku? Kde asi žila před válkou? Žije ještě? A tak se mladá Japonka rozhodne vypátrat osud téhle židovské holčičky, o které zatím s dětmi neví téměř nic…Od té doby má kniha dvě linky: vypráví součastně o životě Hany a jejího bratra Jiřího a součastně o tom, jak o nich Fumiko Išioka hledá podrobnosti po celém světě.

Knížku mám za chvíli přečtenou. Pokládám jí zpátky do knihovny. Líbila se mi? Líbila. A hlavně byla přínosná, něco mi dala. Přesvědčila mě o tom, že když si za něčím člověk jde, může toho dosáhnout a pomoci tak lidem okolo sebe, ze svojí země, z celého světa. Může ty lidi o něco obohatit a sdělit jim něco. Třeba něčí příběh.

Vůbec jsem si knihou nezkazila náladu. Příběh dívky, která se nevrátila, není příběh o tom, jak a kdy zemřela, ale je o tom, co se dělo před tím. Je o tom, jak se jí žilo, o tom, jak byla veselá, nebo smutná. Je o tom, jak moc milovala svoje rodiče a bratra. A o tom, že jediné, co jí dělilo od ostatních dětí, byla žlutá, židovská hvězda na kabátě…

Obrovské plus knihy je, že si jí může přečíst opravdu každý. Přečtete si jí jednou v 10 a zalíbí se vám. Přečtete si jí v 30 a zalíbí se vám. Přečtete si jí v 60 a zalíbí se vám. Ale pokaždé vás nadchne jinak. I když je to pořád ta samá kniha. A v tom je právě její kouzlo…

Pro Teepka napsala Bunny.