Horečka – jedinečná povídka Václava Hraběte

I člověk ve svetru a úzkých kalhotách může mít rád Bacha a Händela, tak nějak to v úvodu Hrabě píše… Máte rádi i blues? Pokud z něj někdy máte i horečku, je tato útlá knížka přesně pro vás, a možná i o vás.

Osmnáctiletý Honza, student, co žije už (!) rok v Praze, má rád kafe a pivo a dršťkovou a Boticelliho. V povídce Horečka, jediné dochované próze beatnického básníka Václava Hraběte, se dostaneme do asi dvou dnů Honzova života. I když těžko říct, kdy tyto dny končí a kdy začínají –zmatené noci a dny splývají jeden s druhým a sám Honza se nad tím v jedné poetické pasáži na balkóně pozastavuje… Ale nepředbíhejme!

Pointa? Přece blues!

Otázkou je, jak moc je nutné vás, čtenáře, vůbec na knihu„předpři­pravovat“. Horečka je totiž jedna velká bluesová poesie, plynutí sóla trubky, zmatené řinčení bicích i znavené a vyžilé akordy piána. Sám autor, Václav Hrabě, v předmluvě říká, že k Horečce je nutné pustit si Milese Davise nebo nějaký jiný pořádný blues, abychom ji mohli zcela pochopit. Ale co pochopit? Odpověď na otázku po ději povídky by možná zněla dost banálně: protagonista Honza neprožívá nic výjimečného – on miluje ji, jeho má ráda jiná, on stojí jen o tu první… Zní to prostomyslně skoro jako zápletka bollywoodského filmu. Ale kdež! Jednak je Hrabě ten poslední spisovatel, který by se snad blížil ke kýči nebo vyumělkovanosti a především spíše než nějakou „hlavní zápletku“ sledujeme prostě frenetický tok Honzova života – s tím vším, co ho za oněch několik hodin potká. Ať už je to líbivé, nelíbivé či jakékoli. Hrabě se evidentně inspiruje vlastním životem, popisuje prostředí, které je mu důvěrně známé – Praha šedesátých let, malá divadélka, študenti, ranní dršťková v Koruně, mlha nad Vltavou, kouř z cigaret a samozřejmě blues – ať už na duši či v hudbě.

Tesil, koverkot, špekbuřt a penze!

Hrabě svůj text předkládá s veškerou osmnáctiletou upřímností hlavního hrdiny – už u předmluvy si čtenář představí, jak se u ní asi Hrabě pochechtával nad seriózními pány, káravými pohledy a nažehlenými saky. Kdo zná Hrabětovy básně, určitě jejich odraz pozná i v próze – Václav je nenapravitelný básník, a to je velmi dobře. Nelze si nevšimnout motivů hudby, blues či jazzu, deště, Vltavy, kouře… To vše prostupuje velkou část jeho poesie, kterou je nutno – jak jinak! – také doporučit! (Blues pro bláznivou holku, Labyrint,) Závěrem tedy: pusťte si Milese Davise, Ray Charlese a… ať už jste seriózními pány v nejlepších létech nebo rozervanými študáky, rozhodně to blues s vámi něco udělá. Zrovna tak Horečka Václava Hraběte.

Zpracovala: Amico

P.S.: Dotisk Horečky v nakladatelsktví Labytint stále ještě nevyšel, nejlepší volbou je zatím tedy jen knihovna a s velkým štěstím antikvariát… Horečku si můžete dokonce poslechnout v pražském klubu Rybanaruby ve skvělém podání recitátora Mirka Kováříka. Sledujte rybanaruby.net .Stojí to za to.