Johann Sebastian Bach

Braniborské koncerty, toccata d moll, umění fugy… Říká vám to něco? Správně, jsou to pouze některá z nesmrtelných děl nesmrtelného génia. A pokud toto jméno znáte pouze z doslechu, je tento článek přesně pro vás.

Johann Sebastian Bach byl hudební skladatel období baroka, virtuóz hry na klávesové nástroje a je považován za největšího hudebního mistra všech dob.

Narodil se 21. března 1685 v Eisenachu a již od útlého dětství projevoval výrazné hudební nadání. Jeho rodiče zemřeli velmi brzy a jeho oporou se stal starší bratr Johann Christoph Bach, který jej zasvětil do základů varhanní a klavírní hry i do hudební teorie.

Bach později pracoval jako lokaj a houslista soukromé kapely výmarského spoluregenta Johanna Ernsta von Sachsen-Weimar. Pak byl přijat na místo varhaníka Nového kostela v Arnstadtu a dostal k dispozici nový dvojmanuálový nástroj, sestrojený významným stavitelem varhan Johannem Friedrichem Wenderem.

Chyba při vkládání videa!

Bach se svou těhotnou ženou, Marií Barbarou Bachovou, přesídlil do Výmaru v první polovině července 1708 a nastoupil zde jako dvorní varhaník a komorní hudebník. Bachův zaměstnavatel, vévoda Wilhelm Ernst, byl velkorysým a uměnímilovným panovníkem. Z doby výmarského působení pochází velká část Bachova varhanního díla a řada dalších skladeb. Bachům se ve Výmaru také narodilo jejich prvních šest dětí, z nichž dvě ovšem brzy zemřely. Bach ve Výmaru setrval do roku 1717, kdy podepsal smlouvu na post kapelníka v Köthenu, aniž by ovšem předem požádal svého pána o uvolnění z místa. Došlo proto k otevřenému konfliktu s panovníkem a Bach byl dokonce na několik týdnů uvězněn a poté 2. prosince 1717 v nemilosti propuštěn z vězení i ze služby.

V červenci 1720, právě když byl Bach s knížecím dvorem na dvouměsíčním pobytu v Karlových Varech, v Köthenu onemocněla a náhle zemřela jeho první žena Marie Barbara. 3. prosince 1721 si Bach vzal za ženu Annu Magdalenu , dceru dvorního hudebníka. Ta se mu stala vzornou manželkou, která mu dala dalších třináct z jeho celkem dvaceti dětí, z nichž většina ovšem zemřela již v útlém věku. Anna Magdalena Bachová byla i nejbližší spolupracovnicí svého muže, opisovala jeho skladby a podporovala jeho tvůrčí aktivity až do konce jeho života. V Köthenu Bach zkomponoval mimo jiné Dobře temperovaný klavír , šest houslových partit a sonát, šest Braniborských koncertů a řadu dalších závažných kompozic, ale i díla spíše určených pro výuku, jako je Klavírní knížka Anny Magdaleny Bachové. Přes uznání, kterého se mu v Köthenu dostalo, odešel Bach v roce 1723 do Lipska.

Smrtí předchozího varhaníka se uvolnilo místo kantora Tomášského kostela v Lipsku. Bach se o místo ucházel, ale byl vybrán jiný slavný kandidát, Georg Philipp Telemann. Telemann ovšem místo vzápětí odmítl – protože dostal zvýšení platu, rozhodl se zůstat v Hamburku. Bylo tedy vypsáno druhé výběrové řízení, v němž byl Johann Sebastian Bach opět poražen. Ani tentokrát však nebyla volba úspěšná, protože vybranému nebylo uděleno povolení opustit dosavadní místo. Nakonec tedy bylo místo nabídnuto „jako třetí volbě“ Bachovi, a ten je zastával až do konce svého života. Přitom si nadále podržel titul knížecího dvorního kapelníka v Köthenu a pro tamní dvůr i nadále dodával skladby k slavnostním příležitostem.

Svou službu v Lipsku Bach nastoupil koncem května 1723. Ve své funkci byl Bach jako městský hudební ředitel zodpovědný za hudební život ve městě a v jeho čtyřech kostelích, připravoval skladby pro bohoslužby, nejrůznější církevní a společenské příležitosti, vyučoval a působil též jako vedoucí a hráč souboru Collegium musicum, který byl složen z jeho žáků a městských hudebníků. V tomto období života Bach vytvořil další závažné kompozice, např. Janovy pašije, Matoušovy pašije, Mši h moll nebo Umění fugy. Pro církevní provoz komponoval pravidelně kantáty, zpočátku jednu každý týden, takže jich celkem napsal kolem tří set.

Přes veškerou aktivitu Bacha postupně začala unavovat snaha o veřejné uznání, proto se postupně uzavíral více do kruhu rodiny, ve kterém se cítil nejšťastnější. Posledních deset let Bachova života bylo naplněno tvorbou, ale i relativním klidem. Koncem roku 1749 Bach ztratil zrak a pomalu se zhoršoval i jeho celkový zdravotní stav. Zhoršení přispěla i nezdařenou oční operace na jaře následujícího roku. Bach zemřel v tichosti, avšak obklopen milující rodinou, 28. července 1750. Posledním dílem, na němž Bach před svou smrtí pracoval, byl slavný cyklus Umění fugy (nedokončen). Z dvaceti Bachových dětí se čtyři staly skladateli: Wilhelm Friedemann, Carl Philipp Emanuel, Johann Friedrich Christoph a Johann Christian.

Od roku 1950 se na jeho počest koná v Lipsku Mezinárodní hudební soutěž J. S. Bacha. Bach se tedy opravdu se svým Dobře temperovaným klavírem, Braniborskými koncerty, Klavírní knížkou Anny Magdaleny Bachové, Janovými a Matoušovými pašijemi, Mší h moll, třemi stovkami kantát i nedokončeným Uměním fugy dá označit za největšího hudebního génia všech dob.

sepsala Šárka, zdroj wikipedie