Kdy se narodil Ježíš?

Současné oslavy Vánoc nebyly v prvních třech stoletích našeho letopočtu vůbec známé. V rané církvi se zkrátka žádná památka Ježíšova narození neslavila. Den Ježíšova narození je neznámý.

Z evangelií se datum ani dobu Ježíšova narození nedovíme. Evangelium podle Lukáše zmiňuje, že se k té události nachomýtli pastýři, kteří byli v té době u stád. V Palestině zůstávali pastýři se stády venku asi od března do listopadu. To je docela značná část roku, takže odtud se o datu narození také mnoho nedovíme.

Když se pak úvahy o tom, kdy se Ježíš narodil, objevily, byla tradice jeho určení nejednotná. První zmínku o dni Ježíšova narození najdeme u Jana Zlatoústého (374 – 407). Ten jej klade na 20. prosinec. O něco dříve, ve 3. století, se křesťané v Egyptě domnívali, že se Ježíš narodil v květnu.

V jednom starém spisu (z r. 243) je dnem Kristova narození 28. březen. Proč právě tento den? Autor výpočtu vychází z knihy Genesis. Bůh při stvoření přece oddělil světlo od temnoty. V okamžiku stvoření byly tedy časové úseky světla a tmy stejné. Stvoření světla se tedy muselo odehrát v den rovnodennosti. Ten v římském kalendáři připadal na 25. březen. Podle dalšího vyprávění stvořil Bůh slunce 4. den, tedy 28. března. A podle proroctví Malachiášova je pro křesťany Mesiáš „sluncem spravedlnosti“. Ježíš tedy musel přijít na svět 28. března. Pěkná logická úvaha, že?

Další prameny z prvních třech století zasazují Ježíšovo narození do jarního období. Ale navzájem spolu moc nesouvisejí. Na základě nejrozmanitějších výpočtů a úvah označují jako den narození 19. či 20. duben.

To, že se křesťané mohli věnovat takovým výpočetním hříčkám, znamená, že pro ranou církev nemělo datum Ježíšova narození žádný dogmatický význam. Na konci 2. století se Klement Alexandrijský dokonce vysmíval všem, kdo chtěli den Ježíšova narození podobným způsobem vypočítat.

Nejen den Ježíšova narození je neznámý. Rok také neznáme. V Ježíšově době se letopočet počítal různě. Pro Římany bylo tou rozhodující událostí, od níž počítali, založení Říma. Křesťanský letopočet se začal užívat na základě výpočtů opata římského kláštera Dionysia Exigua v 6. století. Tento opat se pokusil r. 532 n. l. pomocí rozličných historických pramenů zpětně odvodit datum Kristova narození. Dnes už víme, že se mu to příliš přesně nepodařilo. Ježíš se narodil patrně 7 let před počátkem našeho letopočtu. Jiní se domnívají, že onen rok je 4 př. n. l. Musíme si navíc uvědomit, že nikdy neexistoval rok nula. Letopočet začal jedničkou. V 6. století nebyla nula dost „dobrým“ číslem na to, aby se o ní vůbec uvažovalo při tak vážné věci, jako je letopočet.

Na Východě se později Ježíšovo narození začalo připomínat 6. ledna. V Římě se vánoce poprvé slavily až roku 365. byla to tak trošku z nouze ctnost. V Římě na 25. prosinec připadaly Saturnálie – svátek nepřemožitelného Slunce, které se znovu rodí. Byly to oslavy poněkud, řekněme, bouřlivé. A tak je církev tak trošku pokřesťanštila. Není to tak zcela nesmyslné, již dávno před Ježíšovým narozením se o přicházejícím Mesiáši smýšlelo a vypovídalo v kategoriích, které mají se světlem co společného. Nejznámější a o Vánocích čtené Izaiášovo proroctví říká: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo… Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království.“

Možná totiž není ani tak důležité, kdy se Ježíš narodil jako že se narodil…

Článek není redakční