Vánoční příběh

aneb jak to možná bylo…

Bylo, nebylo, když se do města Jeruzaléma sjížděli lidé z blízka i zdaleka. Ptáte se proč? Protože král poručil, aby se spočítali všichni lidé na jeho území, kvůli daním…

Všechny hospody v Jeruzalémě i v přilehlých městečkách praskaly ve švech a pořád přicházeli další a další lidé, kteří prosili o nocleh, kde se dalo.

Bylo již velmi pozdě, ze všech domů se ozývaly radostné hlasy a obsluhy nestačily nosit na stůl.

Avšak tato noc nebyla jako všechny ostatní před ní, byla něčím zvláštní, neobvyklá, slavnostní…Obloha byla jasná, i když měsíc moc nesvítil, snad díky hvězdám a možná dokonce hlavně díky jedné hvězdě. Betlémem, městečkem nedaleko Jeruzaléma, se už nesl řičivý zvuk ponocného, který odtruboval osmou hodinu. Na ulicích nebylo ani živáčka, kromě dvou postav trmácejících se v doprovodu malého oslíka. Už nejedny dveře se před nimi zavřely a oni nevěděli, kam jen dnes hlavu složí…

Rodina malého Jonathana právě seděla u stolu a povídala si.

Jonathanův starší bratr byl se strýcem ještě daleko na pastvě, měli totiž velké stádo a aby se mohlo vydatně napást, každý den s nimi chodili na vzdálené pastviny za Betlémem. Jonathan dojedl a chystal se jít spát, další den byla totiž řada na něm a na jeho otci, aby šli se stádem za čerstvou trávou. Zvedl se tedy od stolu a šel ještě na dvorek ke studni umýt se, když tu viděl, jak kolem jejich příbytku jdou bratr se strýcem, ale nezahnuli do jejich dveří, naopak ještě rychleji pospíchali dál. Jonathan na ně chtěl zavolat, ale již oba zmizeli i se stádem za rohem, bylo slyšet jen tenké bečení oveček. Jonathan se podivil a v duchu přemýšlel.

„Kam mohli tak pozdě jít?“

A ještě k tomu tak rychle? Vždyť tím směrem, kterým se tak hnali je už jen pár domků na kraji Betléma a pak už jen dlouhá cesta do Jeruzaléma…“ Vtom ho z jeho myšlenek vyrušila maminka, která ho popohnala, ať už je v posteli. Bez reptání se Jonathan rychle ošplíchl a zalezl pod pokrývku. A ačkoli mu to, co viděl, nešlo z hlavy, za chvíli usnul a zdál se mu sen, že ten král, o kterém mu dědeček tak často vypráví se má narodit právě v Betlémě a právě dnes. Najednou se uprostřed noci vzbudil a slyšel v předsíni velký ruch. Vyšel se podívat, co se děje, ale nestačil se ani nadechnout, a maminka mu přikázala, ať se teď na nic neptá, rychle se oblékne a vezme vánočku a bochník chleba ze spíže. Jonathan poslechl a v mžiku splnil maminčiny rozkazy.

Cítil ve vzduchu napětí, tak se radši stále na nic neptal a šel ven. Tam už čekal tatínek, vzal Jonathana za ruku a řekl: "Jonathane, musíme jít rychle k Šimonovic rodině do chléva, narodil se tam Kristus Pán, ten král na kterého čekáme. Na pastvině se nám zjevil anděl a zvěstoval nám tuto novinu, už jsme tam byli a chceme, aby jste tam šli s námi všichni“ Cože, ve chlévě že se narodil? Vždyť to je král! Ten se přeci musí narodit někde v paláci…“ "Ale Jonathane, ten král nás nebude obdarovávat penězi, ale radostí, nepřinese nám bohatství, ale pokoj a nepřišel proto, aby zbavil všechny lidi hříchu silou, ale láskou. Láska totiž má mnohem větší sílu než největší a nejsilnější vojsko.“

Jonathan rychle šel vedle tatínka a nevycházel z úžasu.

Když v tom už byli u chléva a tam bylo lidí jako na jeruzalémských jarmarcích. Odcházeli a zase přicházeli poklonit se malému děťátku, které leželo v v malých jesličkách ne seně a navzdory hluku a nepohodlí se na všechny usmívalo. Maria, jeho maminka, stála vedle jesliček s Josefem a také se mu klaněla. Jonathan vešel do chléva, položil k jesličkám vánočku a dva chleby, poklonil se a hned zase vyšel ven, aby mohli i ostatní přijít. Pořád se mu ale nechtělo věřit tomu, že takový chudý král může zachránit svět a zařídit, aby všichni lidé, kteří budou hodní, žili věčně v jeho království, ze kterého přišel a do kterého se zase vrátí. A zatímco tak dumal si náhle všimnul, že přímo nad ním září překrásná hvězda (dnes už víme, že šlo o konjunkci dvou planet nízko nad obzorem).

Hvězda zářila a vzduch se chvěl, a ze všech koutů Betléma, co Betléma, ze všech koutů celého světa se ozývalo: "Narodil se Kristus pán…Jenž prorokován jest, radujme se…. Že se lidem narodilo děťátko…“ A ozývá se až dodnes.

• Je tento příběh pravda?
• Opravdu se to takto kdysi dávno odehrálo?
• Jestli to bylo přesně takhle, to nikdo neví. Ale je historicky dokázané, že se Ježíš skutečně narodil. A kdyby jenom to, ale hlavně, a v mnohem větší míře, téměř celý svět slaví jeho narození. Uvědomil sis vůbec někdy, co to vlastně slavíš? A proč?