JOTI 07

Po návratu domů z mimořádné skautského setkání, kde jsme si chtěli promínout nějaký pěkný film, jsem nedočkavě sedl k počítači a načetl stránku jotajoti.org.

Uživatele jsem tam již měl zaregistrovaného pro náš oddíl, neboť kdybychom bývali měli čas, mohli jsme se účastnit alespoň do večera všichni.

Na stránce jsem se tedy dozvěděl, na jakém IRC serveru to bude žít. Použil jsem svého oblíbeného kecálka MirandaIM a již jsem se díval na seznam asi 40 chatovacích tzv. kanálů naplněných asi tak po 20 lidech.

Připojil jsem se tedy nějdříve do #youth, trochu mě zklamalo, že jediné dění spočívalo v tom, že server oznamoval nově příchozí a ti psali „Hello“ – pořádná konverzace tedy probíhala až přes soukromé zprávy (něco jako konverzace v ICQ). Zběžně jsem skouknul Teepka, ale tou dobou tam zatím k JOTI nic nebylo.

První zajímavý rozhovor jsem vedl s 13 letým skautem ze severu Anglie.

Trochu mě překvapilo, že si tipnul polohu naší zemičky vedle Francie, ale já vlastně také doteď nevím, jestli třeba Makedonie leží vedle Moldavska. Jen mi má národní hrdost nechtěla dovolit, aby Čechy někdo neznal. :)

Brzy jsem shledal užitečnou zkratku ASL,

kterou se ptáme na věk, pohlaví a místo. Další dny se vlastně rozhovor na JOTI ani ničím jiným nezačínal. :) Také jsem si tak nějak uvědomil, že je docela nepříjemné mluvit s někým, kdo nevím jak vypadá. Začal jsem tedy lidí prosit také o fotky v krojích, což bylo také zajímavé zjišťovat. První den na JOTI mi ještě přinesl docela plodný rozhovor s 17M-Poland človíčkem, zjistil jsem od něj docela dost zajímavých informací o polském skautingu.

Jen mi vrtá hlavou, kdo mu namluvil, že jsou u nás vedoucí za svou činnost placeni. :) První den JOTI jsem skončil už v jednu hodinu v noci s Malťankou, neboť jsem byl donucen blízkou vidinou, že už za 6 hodin budu vstávat na střediskovou výpravu. Musím říct, příliš se mi nechtělo.

V sobotu jsem se dostal k počítači až večer, ale hned napoprvé jsem si vyměnil kontakty s Mexickým vůdcem. V tu chvíli už mi psal skautík z Ameriky – ale musel se odpojit a maila, jak sliboval, už neposlal. Docela by mě zajímalo, kolik lidí takhle dalo jen svůj kontakt a už měli smůlu, ale taky jsem zatím neposlal mail všem, od koho jsem si ho bral, alespoň je mám pěkně zařazené v seznamu. Bohužel tenhle kluk vystupoval jen pod nezaregistrovanou přezdívkou „Luke“, takže se mu nedá poslat mail na @2007.jotajoti.org adresu, ale zase díky tomu jsem potkal pod stejným kontaktem jiného Luka. Ten byl z Anglie a jako s prvním se mi povedlo hlasové spojení přes MSNko.

Ze druhého dne jsem si ještě odnesl toto: nesnažte se mluvit se španělem, který nemluví žádným jazykem jako vy.

Já jsem se pokusil takhle psát simple-anglicky a k tomu tipovat překlady podle online slovníku. Všechno šlo dobře a dozvěděl jsem se ASL, aj., jenže pak jsem psal, že jsem kluk a až zpětně jsem zjistil, že to co jsem našel znamená také loupežník. :) Mezitím ještě spadnul přetížený server, takže chudák Josmary se už nepřipojila.

Posílání fotek se mi s trochou nadsázky jednou dokonce vyplatilo. Poté co jsem tu svou poslal maltské námořní „skautce“, odpojila se se slovy, že nejsem její typ a že si se mnou nechce povídat, alespoň vím, že mluvit s někým takovým by byla ztráta času. ;) Kolem půlnoci jsem navázal kontakt s Austrálií a ještě do jedné hodiny s Polskem a Finskem.

V neděli jsem se už na JOTI tolik času neměl, ale objevil jsem, že lze komunikovat také přes TeamSpeak – kvalita hlasu proti MSNku byla špatná, ale zase to byla taková imitace radiového spojení (JOTA).

Naučil jsem se anglicky „přepínám“ a popovídal s Ománskými a Portugalskými skauty a především – potkal fajn českou skautku. :)

Musím říct, že to nakonec opravdu stálo za to, důležitá hlavně byla dobrá zábava a výměna kontaktů. Kdybyste někdo měl zájem o některý z kontaktů, napište – i když raději ne do komentářů.

Zpracoval Pif, týpek