Betlémské světlo cestovalo Pendolinem

Sobota před 3. nedělí adventní byla svátkem pro skauty celé Evropy.

V rámci ekumenické bohoslužby ve Vídni bylo Betlémské světlo, které na počátku adventu přicestovalo z Betléma do Lince, předáváno národním delegacím jednotlivých skautských organizací, které je rozvážely dále po Evropě.

U takového podniku by bylo škoda chybět, zvlášť když je to z Prahy do Vídně co by kamenem dohodil. I vydali jsme se na cestu i my, tj. šéfredaktor Skautského světa a moje maličkost.

Ranní rychlík byl pořádně našlapaný.

Z nějakého důvodu si snad všechno obyvatelstvo od České Třebové na jih řeklo, že jet do Vídně je dobrý nápad.

Tito lidičkové však mířili na proslulé vánoční trhy.

Na vídeňském nádraží se tedy z vlaku vyhrnuly davy koupěchtivých Čechů. Všichni hned vytáhli mapy a začali se dohadovat, kde že ty trhy jsou.

Protože jsme bez mapy a poměrně jistým krokem zamířili k centru, šlo za námi zakrátko malé procesí. Většina našich následovníků však odpadla, když se na obzoru objevily první dřevěné stánky.

Pokračovali jsme tedy nerušeně do centra města.

Centrum Vídně působí jako šedobílý, pompézní shluk obrovských budov (kam se hrabe naše Národní muzeum), kupolí a jezdeckých soch. Podle dedikací je zřejmé, že jimi zvláště stařičký mocnář Franz Josef I zdobil své sídelní město v hojné míře.

Na každém rohu můžete narazit na vzepjatého oře a v bronzu vyvedeného hrdinného arcivévodu X.Y., který se vyznamenal v bitvě Z.

Výjimkou je pouze socha Marie Terezie na stejnojmenném náměstí. Císařovna spočívá v křesle. Jednak se asi pro dámu oř nehodil, jednak je známo, že všechny své války prohrála.

Prošli jsme se městem, navštívili katedrálu svatého Štěpána, která bojuje o místo k životu na – ke své velikosti poměrně malém – náměstíčku.

Tady jsme už začali potkávat skauty z různých koutů Evropy, některé vyzbrojené důkladnými bezpečnostními lampami.

Poté jsme zamířili k luterskému kostelu Gustava Adolfa, kde se měla bohoslužba odbývat. Je to prý největší evangelický kostel v celém Rakousku, ale velikostí nás právě neohromil.

Navíc byl do posledního místa zaplněn skauty od nás a ze Slovenska, dále pak z Rakouska, Belgie, Španělska, Francie, Maďarska, Chorvatska, Itálie, Lucemburska, Holandska, Portugalska, Rumunska, Polska, Slovinska.

Letošní novinkou byly delegace z Ukrajiny a dokonce z Argentiny, což je sice země vpravdě neevropská, ale myšlenkou Betlémského světla nadšená.

Podle počtu účastníků bylo rázem jasné, že tam, kde to bylo možné, přijely s oficiálními delegacemi další skautské výpravy. A protože se na projektu Betlémského světla podílejí i média, byly na místě i rakouské sdělovací prostředky a akreditovaní novináři.

Zapálení adventní svíce uvítali všichni bouřlivým potleskem.

Hlavní myšlenkou ekumenické bohoslužby, na níž se podílela rakouská evangelická církev augsburského vyznání, anglikáni a římskokatolická církev (přizvaný zástupce syrské ortodoxní církve tentokrát chyběl) byl verš z evangelia podle Jana (14, 27): Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

Bohoslužba rozhodně nebyla nudná a při zpěvu společných písní se kostel doslova otřásal. Česká delegace musela, žel, prchnout ještě před koncem bohoslužby, protože vlaky mají pevný jízdní řád. Čtveřice pečlivě opatrující lampu se tedy tiše vyplížila z kostela a v tichém mrazivém soumraku drkotala tramvají na nádraží, kde již čekal ten překrásný vlak.

Ještě pár posledních snímků bylo třeba udělat.

Pan šéfredaktor byl náročný a stateční skauti trochu tuhli zimou.

Tak honem… nastupovat!

Představte si, že Betlémské světlo mělo dokonce svou místenku. Tento fakt trochu udivil některé další české cestující, kteří ono vyhrazené místo omylem zasedli. Když se ale dozvěděli, kdo že to bude cestovat s nimi, velmi ochotně světlu místo uvolnili.

Poslední foto, stisk levic a přání dobré cesty k nám domů.

Brněnští skauti budou světlo opatrovat až do 22.12., kdy se rozjede po celé naší zemi.

My jsme se vrátili ke kostelu Gustava Adolfa, kde pomalu končila bohoslužba. Po ní se ovšem účastníci hned nerozprchli. Nad šálky horkého čaje se uzavírala nová přátelství napříč Evropou.

A tak to má být, no ne?

Zpracovala Darina, členka redakce