Napříč Prahou přes 3 jezy

28. září není jen den volna ve škole, ale pro poslední léta se stal dnem konání již tradičního vodáckého závodu přes tři pražské jezy…

Původně jsem ani neměl jet. O akci jsem věděl, ale neměl jsem v plánu se zúčastnit. Když jsem ale v mailu ohledně naší účasti četl, že jedna posádka má v plánu si jen pohodově splout Vltavu se zajížďkou do Čertovky, začal jsem o projížďce v den volna uvažovat.

Než jsem si ale stihl cokoliv rozmyslet, zazvonil mi mobil a od šéfa naší druhé lodi jsem se dozvěděl, že jim vypadl jeden pravák a jestli pojedu s nima závodit v kategorii Open. Sen o projížďce Prahou se rozplynul a já pomalu začínal litovat svého ANO.

„To zas budu tři čtvrtě hodiny pádlovat místo toho, abych se válel o volném dni v posteli!“ říkal jsem si v půl ráno sedmé cestou do klubovny. Tam jsme naložili lodě, pádla, vesty a vyrazili prázdnou Prahou na Císařskou louku.

Tam jsme vše vyložili a pomalu vyčkávali na start závodu. Necelou hodinu před startem naší kategorie jsme se rozhodli odvézt jedno auto do cíle, abychom se pak snadněji a rychleji dostali domů. O pár chvil později jsme toho začínali litovat. Bylo deset minut do startu, mi už převlečení a připravení spustit pramici na vodu, ale háček stále nikde. Teprve se vracel ze Štvanice, kde je cíl závodu. Pět minut do startu, my spustili loď na vodu, ale háček stále nikde. Pomalu jsme se přesunuli po vodě na start a marně vyhlíželi po chybějícím členovi posádky. Naštěstí se dvě minuty před startem závodu objevil, ze břehu naskočil do lodi a my se už stoprocentně koncentrováni na závod postavili na startovní čáru (asi půl minuty před startem Zazněl výstřel a všech 29 posádek zabralo. Celé startovní pole se dalo do pohybu. Dál si ze závodu pamatuji pouze střípky, protože jsem byl na 108% procent vytížen pádlováním a pádlováním a pádlováním. Z těch střípků stojí za zmínku průjezd prvním jezem, kdy jsme se celá posádka zaradovali a v duchu děkovali vlnolamům, které jsme na loď montovali ještě ráno u klubovny, protože bez něj bychom určitě museli otáčet loď. Dále si pamatuji, jak na mě někdo křičí z Karlova mostu, ale bohužel nevím kdo. A pak už si ze zbytku vybavuji to nekonečné (teda začal za druhým jezem a skončil v cíli) stíhání lodi před námi, která byla stále tak 15 metrů před námi a my ji nemohli dohnat…

V cíli jsme všichni vyskákali z lodi se zchladit a poplácat si s posádkou stíhané lodě. Po vzájemném poplácání a vyjádření obdivů jsme vytáhli loď na břeh a čekali na naší druhou loď. Během čekání jsme nepohrdli teplým čajem (za který organizátorům děkuji) a nabízenou klobásou (která už tak dobrá nebyla). V cíli jsem potkal hodně známých tváří, takže čekání se krátilo velmi rychle. Pak už jen naložit loď, převléknout se do suchého a zpět na Prosek.

Doufám, že budu mít příští rok čas na 3 jezy a také doufám, že nevznikne problém mezi termínem tří jezů a Cintry. Protože mám v plánu poslat na 3 jezy své členy, aby si taky užili Prahu z vody.

Na závěr odkaz na stránky závodu

Zpracoval Muff, člen redakce