Mikulášský víkend z pohledu servisáka

aneb jaké to je pomáhat s přípravou velké akce

O víkendu 2. až 4. prosince se konal již 20tý ročník Mikulášského semináře, předvánočního setkání Roverů a Rangers v Praze. Možná jste se ho zúčastnili i Vy. Tato již tradiční akce, která se koná na začátku prosince nabízí Roverům a Rangers z celé republiky prostor pro setkání se, kulturní vyžití, přiučení se novým věcem, návštěvu Prahy a mnoho dalšího. Dále se zde propagují všemožné i nemožné skautské a roverské akce, kurzy, a svou propagaci zde měl i Teepek

A jak vypadá Mikulášský víkend z pohledu servisáka? Pro Ty, co nevědí co to je servisák je zde odkaz na reportáž o Lachta Teamu

Začalo to v pátek večer, kdy jsme s Worvaněm pomáhali s přípravou komponovaného večera. Poté, co jsme přišli do KD Krakov jsme chvíli čekali na auto s vybavením. Po příjezdu plně naloženého auta jsme vše vynosili a začali připravovat. Já osobně jsem byl přidělen do sálu, kde jsem pomáhal s rozestavením a zapojením aparatury, přípravou jeviště a zákulisí. Jelikož nám šla práce od ruky, měli jsme zhruba hodinu a půl před začátkem vše připraveno a jelikož o přípravu šatny a zajištění šatny se postaral již zmíněný Lachta team, tak jsme si dali pohov. S příchodem prvních návštěvníků jsme byli postaveni před velkou výzvu. Byly jsme požádáni, abychom se postarali o osvělení scény v průběhu celého večera. Protože rovering je výzva, neváhali jsme ani vteřinku . Po krátké instruktáži jsme se se všemi těmi knoflíky docela sehráli a to, co jsme zprvu považovali za velkou výzvu se změnilo v pohodovou zábavu. Připravený program, jehož druhou část tvořil koncert zakončený skautskou večerkou, jsme si užili v osvětlovacím kamrlíku. Po odchodu návštěvníků ze sálu začala rychlá akce. Všechny reproduktory odpojit, smotat kabely, uvést vše do původního stavu, nanosit vše do auta, odvézt, vyložit a rozloučit se s úsměvným: „Tak za 6 hodin na semináři.“

Jaké to je pomáhat na semináři nevím, protože mě letošní témata přednášek velmi zaujala. Nutno podotknouti, že i samotné přednášky mě velmi potěšili a uspokojili.

Na závěrečnou přednášku jsem už ale nešel. Jel jsem na otočku domů vyměnit si věci a vydal se vstříc přípravám tanečního večera. Na které jsem se velmi těšil. Já mám totiž velmi rád plesy. Ne kvůli tomu, že bych rád tančil, ale kvůli těm přípravám, organizaci, spolupráci atd. Jelikož byl letošní servis tým větší než loni (alespoň myslím) a hlavně kvůli zákazu cokoliv vylepovat po stěnách byly přípravy velmi rychle hotové. A tak jsme si stihli s dalšími servisáky zahrát deskovky. Přiblížila se hodina H a já se vydal na své asi nejoblíbenější místo, do šatny. Víte, člověk se musí ohánět, ale když děláte svou práci poctivě, lidé to ocení. Ale hlavně je to místo, kde se potkáte s velkou většinou všech lidí, kteří přijdou. A zároveň se také najde čas na popovídání si s nimi, popřípadně navázání nových známostí.

Bohužel jsem z plesu musel letos odejít dřív, takže jsem přišel o veškeré zakončení a závěrečný úklid (nebo naštěstí?)

Co Vy? Víte o Mikulášském semináři? Účastnili jste se ho již někdy?

Zpracoval Muff, člen redakce