Cesta temnotou

Taková básnička, kterou jsem vymyslel na táboře když jsem byl nemocný.

Já jdu dnem i nocí temnou,
nejdu za žádným cílem,
přes hlavu kápi bledou,
smutek je mým stínem.

Zničen depresmi teď kráčím pouští smutku,
kolem mě jen písek černý,
lituju všech těch zlých skutků,
které jsem spáchal za svůj život krátký.

Potrestán teď za to jsem,
bez všeho, bez lásky, bez přátel,
musím bloudit tím děsivým lesem,
kde neroste ani Jetel.

Já jdu dnem i nocí temnou,
kdybych mohl, šel bych za tebou.

Pro Teepka zpracoval Kořen.

Foto: Jan Bičovský – Chosé

Článek není redakční.