Letní noční obloha

Táborové večery o letních prázdninách, to je doba táboráků, hlídek nebo nočních her. Avšak, když je navíc bezmračná a bezměsíčná noc, obloha nad našimi hlavami vydá nejedno tajemství. To zjistíme, zvedneme-li trochu hlavy a podíváme se na tu tajuplnou nádheru.

Jedna hvězdička vedle druhé! Některá je jasnější, jiná slabší. Některá je třeba načervenalá, jiná dožluta. Někde je hvězd více jinde zase méně. Kdo se v tom všem má vyznat? Vždyť to jsou snad miliony a miliardy cizích světů, co tam nahoře vidíme! A přeci ne. Prostým okem můžeme spatřit i při nejlepší viditelnosti „pouhých“ asi jen čtyři tisíce hvězd. Je to sice jen zlomek z celkových dvě stě miliard, co obsahuje naše galaxie Mléčná dráha, ale i to nás fascinuje.

A nyní se v tom pojďme trochu vyznat.

Přímo nad hlavou nám září velice jasná hvězda – Vega. Pokud se na ní dobře podíváme, spatříme přímo pod ní malý kosodelníček méně jasných hvězd, které společně s ní tvoří souhvězdí Lyru. Vega je od nás vzdálená asi 26 světelných let, což na hvězdné vzdálenosti není zrovna mnoho. Zato další jasná hvězda, o které se chci zmínit, je od nás 1400 světelných let a sama o sobě svítí až 60 000 krát více než naše Slunce. Je to hvězda Deneb v souhvězdí Labutě. Toto souhvězdí se nalézá hned vedle Lyry a skutečně vypadá, jako letící pták s dlouhým krkem. Avšak není to pták jediný. Nedaleko, jižně od obou souhvězdí nalézá se Orel. A přímo v jeho zobáku další jasná hvězda – Altair, vzdálený od nás pouhých 16 světelných let. Altair tvoří společně s Vegou a Denebem tzv. Letní trojúhelník, podle kterého se v létě na obloze orientujeme. Hned vedle Orla směrem na východ můžeme spatřit další, sice malé, zato však nápadné souhvězdí Delfína. Vypadá jako kosočtvereček s ocáskem, skutečně jako rybička.

Nyní si opět najdeme Lyru. Nevydáme se tentokrát k Labuti, ale na opačnou stranu – na západ.. Hned vedle totiž najdeme čtyři hvězdy, které jako by byly ve tvaru květináče. To je střed souhvězdí Herkules. Když se vydáme ještě dál nemůžeme minout hvězdy ve tvaru nápadného obloučku – Severní korunu. Severně od Herkula se pak nalézá Drak. Jeho hlava je hned nad ním. A jižně od Herkula je to pak velké souhvězdí Hadonoše.

Ovšem za jasných letních nocí je na obloze vidět kromě hvězd ještě něco. Dlouhý stříbrný pás Mléčné dráhy, který se táhne po celé obloze přímo nad hlavou. To vše jsou vzdálené hvězdy naší galaxie, jejichž světlo se slilo do podoby onoho pásu. Tak až budete mít někdy v noci možnost, neváhejte a zkuste si alespoň najít nejvýraznější souhvězdí letní oblohy. Alespoň už to pro vás nebude změt světýlek, ale něco, co ve vás naopak probudí fantazii a touhu po poznání.

Zdroj: Kleczek J.: Naše souhvězdí, Albatros, Praha, 1986

Článek není redakční.

Zpracoval Libor Čermák, přispěvatel