Keltský kalendář

Keltové měli kalendář, který byl oproti tomu našemu mnohem více spojen s přírodou. Přečtěte si kdy a jak se slaví svátky jako Samain, Beltine, Imbolc a Lugnasad.

Slunovrat a rovnodennost

Pojďme opět zavzpomínat na tu pradávnou dobu, kdy velkou část Evropy osidloval tajuplný národ Keltský. Tehdy lidé žili ještě v souznění s přírodou, která pro ně byla útočištěm, chrámem i domovem. Není proto divu, že přírodě zasvětili i svůj kalendář. Velký význam pro ně měli oba slunovraty i obě rovnodennosti. Nejen, že byly spojovány s pohybem slunce na nebeské klenbě, ale všem čtyřem významným dnům byl přiřazen i určitý strom. Tak jarní rovnodennosti je přisouzen dub, letnímu slunovratu bříza, podzimní rovnodennosti olše a zimnímu slunovratu buk. Ovšem jejich důležitější svátky se konaly jindy. Měly však se zmíněnými oslavami hodně společného, neboť se konaly vždy za čtyřicet dní po slunovratu či rovnodennosti.

Samain

Jejich největší svátek, jenž měl i význam jakéhosi nového roku, byl 1. listopadu Samain. Staří Keltové věřili, že tento den se náš svět prolíná se světem mrtvých, a tak ve svých příbytcích zapalovali posvátné ohně, aby se duše jejich zemřelých předků mohly ohřát v jejich bývalém domově. Rovněž to byla doba příprav na zimu. Porážel se dobytek a lidé se sdružovali ve svých domovech, vyprávěli příběhy či si dokonce věštili. Patronkou tohoto svátku byla keltská bohyně Cailleach. Zbývá jen dodat, že Samain se v určité podobě dochoval do současnosti. Většina z nás jistě zná Halloween či naše Dušičky. Takže vzpomínání na naše zesnulé předky alespoň v této době je běžné i dnes.

Beltine

Druhý nejvýznamnější svátek byl Beltine. Ten se slavil v předvečer 1. května, kdy podle keltského kalendáře končila studená polovina roku a začínala teplá. Jeho patronem byl Belenus, keltský bůh slunečního ohně a léčivých vod. Byl spojován s celou řadou nejrůznějších zvyků a obyčejů, z nichž ten nejznámější je slavnostním zapalování velkých vater, které tradičně prováděli keltští kněží – druidové. Jejich oheň byl považován za očisťující a měl chránit zdraví lidí i zvířat. I tento zvyk se dochoval až do 21. století. Ono tradiční pálení čarodějnic v předvečer 1. května není původem nic jiného, než tento svátek. S keltských dob pochází i další zvyk, a to stavění májek.

Imbolc

Svátek Imbolc se slavil každoročně kolem 1. února na znamení konce zimy. Byl spojován s keltskou bohyní Brighid, jejíž znakem byl ochranný uzel. Ten se obvykle vázal ze slámy a zavěšoval nad vchod domu, jako ochrana. Další nedílnou součástí bylo i zapalování malých ohníčků, jenž měly opět ochranný význam, tentokrát před bouřkou a krupobitím. Takže ne nadarmo se do současnosti zachoval křesťanský svátek Hromnic.

Lugnasad

Abychom ukončili rytmus hlavních svátků, nemůžeme zapomenout na Lugnasad, svátek, který se konal 1. srpna. Jak je podle jeho názvu patrné, jeho patronem byl Lug, bůh moudrosti a všech umění. Jeho hlavním významem byla slavnost spojená s právě dozrávajícím obilím. Tento svátek probíhal až několik dní a dal by se přirovnat k naším dožínkovým slavnostem. I tehdy druidové prováděli zajímavý rituál. Při východu slunce slavnostně odsekli několik klasů první úrody. Ty pak položili na posvátný kámen a pronesli zaklínací formuli. Poté se zrna z tohoto obilí rozmlela a zpracovala na těsto. Z toho se pak udělala placka, jež se opekla nad ohněm. Potom se rozdala všem účastníkům oslavy.

Stromy v kalendáři

Jak je vidět, příroda byla pro tyto lidi alfou i omegou. Nepromítala se jen do těchto svátků a do rovnodenností se slunovratů. Každé pololetí bylo rozděleno na jakési týdny po deseti dnech, které byly rovněž zasvěcené nejrůznějším stromům. Tak počínaje Samainem to byly: topol, kaštan, jasan, habr, osika, jabloň, jedle, jilm, hloh, topol, modřín, borovice, vrba, lípa, líska, jeřáb, javor a ořešák.
Myslím si, že bychom si z nich měli vzít příklad a starat se přírodu tak, aby pro naše potomky z ní alespoň něco zbylo.

Zpracoval Libor Čermák, přispěvatel

Zdroj:www.bel­tine.cz

Článek není redakční.