Noční zimní obloha

Koukněte se v zimním období občas za jasné noci nad hlavu…

Dlouhé zimní noci jsou jako stvořené k pozorování hvězdné oblohy. Tedy pokud není zrovna zataženo a nesněží. Doporučoval bych však dobře se obléci, protože při jasné zimní obloze bývá obvykle hodně mrazivo. Kdybych chtěl krátce popsat to, co lze nad našimi hlavami spatřit, tak jakoby se obloha inspirovala zimním počasím a tudíž by se dala nazvat zasněžená. A to proto, že v žádnou jinou roční dobu nevidíme tolik jasných hvězd a hvězdných objektů, jako právě v zimě.

Dominantním souhvězdím je bezesporu Orion. Bezpečně se pozná podle tzv. pásu skládajících se ze tří hvězd. Tato nápadná trojice inspirovala už staré Egypťany, a tak podle ní postavili tři nejznámější pyramidy v Gize, tedy Cheopsovu, Chefrenovu a Menkaureovu. Nejjasnějšími hvězdy Orionu je však Betelgeuze v levém horním rohu a Rigel v pravém dolním rohu. Betelgeuze, červený obr, je 400 světelných let vzdálený a na zimní obloze tvoří střed pomyslného zimního šestiúhelníku. A hvězda Rigel je jedním z jeho vrcholů. Pokud tímto šestiúhelníkem budeme postupovat podle chodu hodinových ručiček, tak narazíme na další, pro Egypťany důležitou hvězdu – na Sírius v souhvězdí Velkého psa. To je vůbec nejjasnější hvězda celé oblohy, vzdálená od nás „pouhých“ 8,7 světelných let. Dalším vrcholem je 11 světelných let vzdálená hvězda Prokyon, jež se nalézá v souhvězdí Malého psa. Pokud postupujeme naším šestiúhelníkem dále, narazíme na další vrchol ve zvířetníkovém souhvězdí Blíženců. Tam jsou hned dvě jasné hvězdy – Pollux (vzd. 35 světelných let) a Kastor (vzd. 50 světelných let). Nejsevernějším bodem zimního šestiúhelníku je hvězda Capella v souhvězdí Vozka. Zajímavá je hned několika věcmi. Jeto 40 světelných let vzdálený hvězdný obr složený z dvou hvězd o průměru dvanáctkrát a sedmkrát větším než naše Slunce, avšak o stejné povrchové teplotě. A druhá zajímavost Capelly je ta, že v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadá a můžeme ji tak sledovat po celý rok. A nyní se dostáváme k poslední jasné hvězdě zimního šestiúhelníku, k Aldebaranu v souhvězdí Býka. I toto je hvězdný obr vzdálený od nás 60 světelných let.

Zimní obloha je však bohatá i na zajímavé hvězdné objekty. Tím nejnápadnější je zřetelný obláček hvězd v souhvězdí Býka. To je otevřená hvězdokupa M45 známější pod názvem Kuřátka nebo Plejády. Dobré oko zde rozezná šest až deset hvězd, avšak ve skutečnosti jich je přes tisíc. Jsou to však ještě hvězdná miminka, neboť jejich stáří je odhadováno na padesát milionů let. Pro nás je to hodně dlouhá doba, ale z kosmického hlediska to není téměř nic. Jen tak pro zajímavost, doba dinosaurů skončila před více než šedesáti miliony lety, takže v druhohorách byste je na obloze hledali marně. Obdobnou hvězdokupou jsou Hyády, které se nalézají na obloze poblíž hvězdy Aldebaran. A pak je tu ještě Velká mlhovina v Orionu M42 , která se dá nalézt hned pod Orionovým pásem.

Takže až budete mít v zimě někdy čas, sežeňte si třeba i menší dalekohled a pokochejte se nádherou noční oblohy.

Tento článek napsal teepek Libor Čermák. Teepkovi může svůj článek poslat každý! A ještě za to budeš odměněn třeba až 15 body, za které můžeš nakupovat v e-obchodu .

zdroje: Kleczek J.: Naše souhvězdí, Albatros, Praha, 1986

Karkoschka E.: Astronomický atlas hvězdné oblohy, vydavatelství a nakladatelství Blesk, Ostrava, 1995

článek není redakční