Chanuka

Vánoce jsou původně křesťanským svátkem, připomenutím narození Ježíše. Židé v Ježíšovo božství ovšem nevěří, a tak Vánoce neslaví. Zhruba ve stejnou dobu si ale připomínají jinou událost ze svých dějin.

Proč píšeme v Adventním kalendáří o chanuce? O chanuce se totiž často mluví jako o „židovských vánocích“. Jenže s Vánoci nemá nic společného.

Co je tedy chanuka?

Je to židovský svátek, někdy označovaný také jako „svatek světel“. Židé si jím připomínají znovuvysvěcení jeruzalémského chrámu po vítězném povstání Judy Makabejského proti Antiochovi IV. Ten chrám znesvětil postavením modly. Aby mohli Židé chrám posvětit, potřebovali rituálně čistý olivový olej. Olej měli pouze na jeden den, ovšem on jim vydržel osm dní. Rabíni potom vyhlásili osm dní slavení chanuky jako oslavu vítězství nad náboženským utlačováním. Podle židovského kalendáře začíná 25. kislev a končí 2. tesler, což letos vychází na 22.-29. prosince. Zvykem je také zapalovat osmiramenný chanukový svícen (chanukie) – každý den jednu další svíčku.

Rituály

Chanuka je spojená s řadou rituálů- Podívejme se na některé z nich:

Rozsvěcení chanukových světel

Každý den se zapaluje jedno další chanukové světlo. Nejčastěji se k tomu používá osmiramenný svícen, někdy ale i olejové lampičky nebo jiná světla. Světýlka se zapalují tzv. šamešem.

Světla nemusí hořet celý den. Většinou jsou zapalovány se západem slunce a hoří několik hodin. Zapalování světel má svou danou složitou obřadnost, která se dodnes dodržuje.

Zpívání Ma'oz cur

Příslušníci některých náboženských židovských větví zpívají při pohledu na zapálená chanuková světla tzv. Ma'oz cur.

Některé další zvyky

• zvláštní modlitby – a to i po jídle
• dětem a chudým se dávají peníze (tomuto zvyku se říká dmej chanuka)
• v některých rodinách se dětem dávají dárky

• děti se baví roztáčením dreidlu – čtyřboké káči s nápisem נס גדול היה שם – „Nes gadol haya sham” (Velký zázrak stal se tam)
• při světle chanukových svící je zakázáno pracovat nebo číst, proto je v dnešní době tento čas s oblibou využíván pro hraní různých společenských her s rodinou

Chanukové písně

K chanuce neodmyslitelně patří spousta písní. A to tradičních, ale i moderních. Poslechněte si tradični Ner Li a zmodernizovanou Sevivon Sov Sov:

Chanuková jídla

Pro chanuku nejsou přikázána žádná jídla. Zvykem je ale jíst jídla hodně mastná (pro připomenutí oleje, kterým se vysvětil jeruzalémský chrám). Nejčastěji se tak dělají velice mastné bramboráky nebo různě plněné koblihy (sufganiyot‎) smažené na olivovém oleji. V Česku jsou poměrně časté také smažené žampiony.

Udělej si chanukové koblížky sufganiyot!

Ingredience

2 balíčky sušeného droždí, 4 lžíce pískového cukru, 3/4 hrnku vlažného mléka, 2 a 1/2 hrnku polohrubé mouky, 2 žloutky, špetka soli, 1 lžička skořice, 40g změklého másla, rostlinný olej, ovocná zavařenina

Postup

Nejprve rozpustíme kvasnice a 2 lžíce cukru v mléce a necháme vzejít kvásek. Prosejeme mouku a nasypeme ji na vál. Uprostřed uděláme důlek, nalijeme kvásek, přidáme žloutky, sůl, skořici a zbývající cukr. Dobře propracujeme. Přidáme máslo a zpracováváme těsto, dokud není hladké a pružné. Poté těsto dáme do mísy, přikryjeme a necháme přes noc v ledničce. Na vál nasypeme trochu hladké mouky a rozválíme těsto na zhruba centimetrovou tloušťku. Pomocí sklenice vykrájíme kolečka, překryjeme je utěrkou a necháme ještě 15 minut vykynout. V ruce vytvarujeme kouli, do jejíhož středu jsme zapracovali trochu marmelády.

V hluboké pánvi rozpálíme olej (nejlépe olivový, ale není to nutné) vkládáme do něj koblihy. Když jsou z jedné strany dohněda osmažené, obrátíme je. Když jsou hotové, krátce je ubrouskem vysušíme a obalíme je v pískovém cukru.

Chanuka a moderní doba

Chanuka nebyla původně příliš důležitým svátkem. V moderní době se ovšem trochu zkomercionalizovala a snažila „vyrovnat Vánocům“ – často zejména kvůli dětem, aby jim nebylo líto, že Vánoce neslaví. Nejen v nábožensky smíšených rodinách je běžné, že se Vánoce a chanuka slily v jeden „hybrid“. Některé jazyky pro to dokonce mají slovo: němcina „Weihnukka“ a angličtina „Chrismukkah“.

zdroje: http://www.mi­neralfit.cz, http://www.roz­hlas.cz/leonar­do, http://www.va­reni.cz

zpracoval Hugo, člen redakce (archiv)