Rituály za všechny prachy

Různé národy slaví různé životní události různým způsobem. Jak?

Narození dítěte

Mexiko: Těhotná žena nesmí přijít do kontaktu s ničím spojeným se smrtí. Nesmí chodit na hřbitov, na pohřby a pravděpodobně se ani nesmí dívat na zprávy v televizi.

Angola: Po porodu zůstává dítě s matkou sedm dní v uzavřené místnosti, aby se uchránilo před neštěstím.

Grónsko: Těsně před porodem má matka začít a nedokončit nějakou práci (třeba výšivku tučňáků). Porod má být potom kratší a snadnější, aby se mohla rychle vrátit k započatému dílu. Při porodu nesmí žena mít prsteny ani zapletené vlasy, aby se dítě nedusilo pupeční šňůrou.

Uganda: Matka nemá v těhotenství pít ve stoje, aby se dítě nenarodilo šilhavé.

Indie: Při komplikovaném porodu se dává rodičce napít vody, ve které si její tchýně namočila palec u nohy.

Čína: Prvních sto dní má dítě „falešné“ jméno, které má zmást zlé duchy. Až když přežije tři měsíce, dostane „dospělé“ jméno.

Ostrov Man: Při cestě na křest daruje matka chléb a sýr prvnímu člověku, kterého potká.

U nás: Posílá se SMSka „Narodil se nám Jiříček, váží 3,2 kg a měří 56 cm.“

Zkouška dospělosti

Austrálie: Domorodci vysílají dospívající kluky na šest měsíců do buše.

Amazonie: Člen kmene Satere Mawé musí po deset minut nosit rukavice naplněné žahavými mravenci (kousnutí je asi 30× bolestivější než vosí žihadlo).

Oceánie: Na ostrově Pentecost skáčou kluci z třicetimetrové bambusové konstrukce přivázáni za kotníky na liánu. Při doskoku se musí jejich hlava dotknout země…

Etiopie: Dospívající kluci musí přeskákat stádo krav. Když se jim to nepovede, splašený skot je často ušlape.

Brazílie: Muži kmene Matis musí projít vícestupňovou zkouškou. Nejdřív jim nakapou do očí rostlinný jed, pak je nějaký čas bičují a nakonec jim do čerstvých spálenin vetřou toxický výměšek místní roztomilé žabky. Ten kromě dlouhotrvajících halucinací způsobí, že se adepti dospělosti doslova vyzvrací ze všeho, co v nich dětství zanechalo.

U nás: Máte o svaťáku týden na dohnání toho, co jste zameškali za čtyři roky na škole, a pak se pár desítek minut potíte před znuděnými kantory. Nakonec vám potřesou tlapou a přivítají vás v dospělosti.

Svatba

Řecko: Nevěsty si dávají do rukaviček kostky cukru.

Maroko: Nevěsty před svatbou absolvují očistnou koupel v mléce.

Skotsko: Tradice “očerňování nevěsty” spočívá v tom, že před svatbou překvapí nevěstu kámošky a od hlavy až k patě jí umažou nejrůznějšími hnusy, od zkyslého mléka až po dehet a peří. Takto upravenou dívku pak vodí a ukazují po vesnici, popř. jí přivážou ke stromu a smějí se jí.

Francie: Národ vybraných jedlíků má svatební rituál zvaný LaSupe. Poté, co se novomanželský pár odebere do lože, sesbírají hosté zbytky ze stolu a podlahy, zalijí to zbytky nápojů a směs nalijí do nočníku. S tím potom přepadnou novomanžele a donutí je nechutnou polévku vypít. Tradice pokračuje dodnes, kdy se z nočníku pije poněkud méně nechutný koktejl šampaňského a čokolády.

Bulharsko: Při svatbě má velmi důležitou roli mužský příbuzný, který hraje takzvaného Strašnika. Spočívá to v tom, že si namaluje obličej na černo, obleče se do ženských šatů a zatímco jde nevěsta do kostela, mává kolem sebe zvířecí kostí a hází po hostech hnůj. Má tím odlákat pozornost od nevěsty, kterou by mohl někdo uřknout zlým pohledem.

U nás: Snoubenci si poslechnou řeč o tom, že se vzájemně informovali o svém zdravotním stavu, pak si (občas v jiném stavu) vymění první polibek a jdou zametat střepy, vzájemně se krmit děravou lžičkou, případně nasazovat chomout, kouli a střídat hospody při únosu nevěsty.

Smrt

Japonsko: Nejváženější mniši se na smrt připravovali 2000 dní. Prvních 1000 dní jedli jen oříšky a semínka, aby se zbavili tělesného tuku. Dalších 1000 dní pili jen speciální čaj z pryskyřice stromu urushi, který má silně dávivé a projímací účinky. Tím se zbavili i většiny vody v těle. Pak se nechali zaživa zazdít do podzemní kobky, kde v lotosové pozici čekali na smrt. Po dalších 1000 dnech byla kobka otevřena a pokud se mnichovi podařilo před smrtí se přirozeně mumifikovat, byl prohlášen za Buddhu.

Tibet: Mrtví jsou nejdříve ponecháni několik dní ve svém obydlí. Pak je mniši odnesou do hor, rozsekají na kusy a nechají sežrat supy. Kosti pak roztlučou na prášek, smíchají s moukou a nakrmí jimi menší ptáky.

Británie: V Anglii, Skotsku a Walesu existoval rituál, kdy najatý žebrák nebo jiný chudák za úplatu rituálně sní chleba se solí, který reprezentuje nebožtíkovi hříchy.

U nás: Nejdřív najatý řečník přečte životní data zemřelého, hlasem jako automat, a pak si řekneme: “Upřímnou soustrast”

text převzat z cilichili.cz