Bojovat sám se sebou aneb O lenosti

Znáte tu chvíli, kdy víte, že vás zítra čeká ve škole test, ale pořád se nemůžete odtrhnout od knížky/počíta­če/televize? Pak asi rozumíte názvu článku a dobře chápete, co boj se sebou samotným znamená.

Sami sebe střídavě přemlouváte (No tak…), střídavě si nadáváte (Ty lenochu!), slibujete si tresty i odměny a snažíte se odhodlat k nějaké zvlášť nepříjemné činnosti. Bezpečně víte, že je opravdu zapotřebí něco udělat, ale něco vám v tom pořád brání. Končí to buď vítězoslavným pocitem sebepřekonání, nebo tichým zahanbením.

Možná si říkáte, jak by to bylo skvělé, kdybyste dokázali naplnit všechno, co plánujete, a kdybyste byli schopni dělat i nepříjemné věci okamžitě a bez váhání. S tak pevnou vůlí byste zvládli mnohem víc, nic by vlastně nemusela být překážka.

Vůle se prý dá trénovat. Postup není příliš složitý: tak jako zvedáme malé činky, abychom pak pohnuli skálou, i tady se využívají maličkosti, které dobrovolně překonáváme, abychom se pak na sebe mohli spolehnout, když půjde do tuhého. A jak můžeme cvičit?

Například si řeknu, že:

• Každé ráno si dám studenou sprchu.
• Každý den budu dvakrát deset minut cvičit.
• Najdu si v okolí přiměřeně velký okruh a každý den ho oběhnu.
• Na táboře/na výpravě se dobrovolně přihlásím na nějaký nepříjemný úkol (mytí zvlášť špinavého hrnce).
• Každý den ráno vstanu o půl hodiny dříve. Ráno je skvělý čas na mnoho zajímavých věcí.
• Na jeden týden přestanu jíst sladkosti.

Ale určitě byste podobných činností dokázali vymyslet mnohem víc. Výsledky trénování sice nejsou vědecky ověřené, ale to nic nemění na tom, že překonávání sebe samého je vlastně jedna z nejtěžších a nejzábavnějších soutěží.

Nevěříte? Zkuste to!

(Nemusíte začínat se vším naráz, vyzkoušejte různé „cviky“ a postupně můžete zvyšovat „zátěž“. Trénink dělá mistry…)

Zpracoval Vlastík, člen redakce