3D nebo 4D?

Od příchodu Avataru do kin se staly 3D filmy velkým hitem. Asi každý ví, že 3D znamená trojrozměrný. Pojďme se podívat na jednotlivé rozměry podrobněji. Zjistíme tak, jestli jsou 3D filmy opravdu trojrozměrné a také jestli se v budoucnu můžeme těšit i na 4D filmy.

Začnu pěkně popořádku od jednoho rozměru (1D), abychom to měli řádně uspořádané. Doufám, že nikoho neurazím, že zde píši takové samozřejmosti:

1D

Klasickým jednorozměrným objektem je přímka. Představte si, že máte na silnici nakreslenou rovnou čáru a chcete někomu říci přesné místo, kam na ni má umístit kámen. Řeknete mu například: „Dej ho na tu čáru 2 m od levého konce.“ Je to jednoduché. Stačí vám říci jedno číslo pro přesné určení polohy – proto se jedná 1D.

2D

Když ale budete chtít vysvětlit, kam umístit kámen do dvojrozměrného objektu (třeba obdélníku), musíte už říci čísla dvě: „1 metr od levého okraje a 3 metry od spodního okraje.“ Dvojrozměrná je totiž plocha.

3D

Třetí rozměr nám dělá s plochy prostor a k určení přesné polohy předmětu už musíme říci tři čísla (rozměry). Když tedy budete chtít vysvětlit někomu, kde má v galerijní místnosti hledat nějaký konkrétní obraz, řeknete: „Na stěně naproti vchodu (první rozměr), vlevo (druhý rozměr), nahoře u stropu (třetí rozměr).“

4D

Doposud to bylo jasné. První tři rozměry zná snad každý. Ne každý už ale ví, že čtvrtým rozměrem je čas. Představte si, že v galerii se výstavy neustále obměňují. Budete tedy muset k informacím o umístění obrazu z předchozího odstavce přidat ještě čtvrtý údaj, a to čas, po který tam bude viset. A to je právě čtvrtý rozměr.

Jak je to s filmem?

Známe tedy 4 rozměry. Pojďme si je dosadit do filmu.

Fotografie je plošný obraz – je 2D. Zjistíme-li, že jsme při fotografování zachytili prolétající mouchu, stačí nám dvě instrukce, abychom kamarády upozornili, kde ji na fotce hledat („Nahoře vlevo.“).

Film není nic jiného, než spousta fotografií vyfocených strašně rychle za sebou (třeba 30 fotografií za sekundu), které se při promítání rychle vyměňují, a tím se nám zdá, že se obraz hýbe. Objeví-li se nám moucha ve filmu, musíme kamarády nejdříve upozornit, kdy si mají dávat pozor, že se na videu objeví a také kde se objeví („Ve třicáté vteřině filmu, nahoře vlevo.“). Musíme jim dát tedy tři instrukce, což znamená, že je i obyčejný film trojrozměrný – tedy 3D. Prostorově natočenému filmu, jako je Avatar potom můžeme s klidem označit za 4D.

Napsal Teo, člen redakce.

Foto z www.flicker.com