Když se rostlina změní v lovce…

aneb co je pravdy na filmu „Adéla ještě nevečeřela“.

Masožravých rostlin na planetě existuje asi 600 druhů, přestože se většinou pochutnávají jen na hmyzu, existují některé, které si troufnou i na nějakou tu myš, žábu či ptáka. Pro tuhle svoji schopnost získávat energii pomocí lapání a trávení živočišné kořisti patří mezi nejzajímavější zástupce rostlinné říše.

Proč jsou ale vlastně rostliny masožravé? Tyto druhy obývají půdy nebo i vody chudé na živiny, zvláště dusík. Některé rostliny žijí stejně jako ostatní rostliny a masožravost je u nich jen jakousi výhodu v konkurenci. Můžeme je najít na mokrých či vlhkých stanovištích ve všech podnebných pásmech, od rosnatek z chladných tunder přes tučnice rostoucích mnohdy ve vysokých nadmořských výškách velehor až po láčkovky pocházející z oblastí asijských rovníkových pralesů. Nepohrdnou kyselou bažinou, rašeliništěm, slatinou ani písčitou čí kamenitou půdou. Jejich masožravost je tedy jedna z mnoha získaných vlastností, kterými se v nehostinných prostředí dokáží prosadit. Způsobů, jak masožravky, loví je několik.

U gravitačních pasti naláká rostlina vůní či zbarvením svoji kořist na horní část pasti, která je podobná hrníčku nebo vysoké trubici, je pro kořist nestabilní, kluzká. Kořist padá dovnitř, kde jsou trávicí enzymy. Tento způsob používají láčkovky, které mají jakési konvice na konci listů, dlouhé až 30 cm nebo Sarracenie, které mají tuhé listy připomínají trychtýře schopné pojmout velké množství hmyzu.

U lepících pastí rostlina produkuje lepkavou tekutinu, na kterou láká drobný hmyz. Tekutina zároveň obsahuje trávicí enzymy, je čirá a připomíná kapičky rosy. Odtud pochází název rodu typického nositele těchto pastí – rosnatky, kterých je na 130 druhů včetně naší rosnatky okrouhlolisté.

Bublinatky využívají podtlakové pasti, které jsou nejdůmyslnější a zároveň nejsložitější pasti mezi všemi masožravkami. Pasti fungují pouze ve vodním prostředí a to tak, že měchýřek, ve kterém je neustále udržován podtlak, je u vstupního otvoru uzavřen víčkem. Jakmile se přiblíží kořist a dojde k podráždění výčnělků, bleskově se otevře víčko, oběť je nasáta dovnitř a víčko se opět uzavře. Poté je dovnitř měchýřku vyloučen trávicí enzym, který kořist rozloží a rostlina ji vstřebá. V jednom měchýřku může být i více lapených živočichů a rostlina je používá opakovaně. Pasti mají různé tvary, a jsou tak přizpůsobeny různé kořisti. Bublinatky tedy zvládly nejrychlejší a nejefektivnější způsob lovu.

Mucholapka podivná má zase zvláštní čelisti na listech. Je to jediná suchozemská rostlina, která dokáže uchvátit hmyz docela rychlým pohybem, kdy se tyto čelisti bleskově zavřou nad hmyzem, v ideálních podmínkách za 0,5 sekundy.

Masožravým predátorem jsou i stovky běžných rostlin jako např. tabák, brambora a rajče. Využívají k tomu stejně jako některé další masožravky lepkavé chloupky, na které chytají hmyz.

Napsala Deboora. Foto převzato z www.mucholap­ky.cz a www.naturfoto.cz