Jamboree očima účastníka!

Máte pocit, že je jamboree jen pro vyvolené? Nebo že se nedorozumíte? Případně vám přijde, že nemáte dostatečně velké zavazadlo? Možná ano, možná ne. Některé věci vám v rozhovoru objasní Lobo, účastník posledního jamboree v Anglii.

Úplně na úvod se asi sluší říct, kdo je Lobo?

„Třetím rokem působím jako rádce 24. oddílu skautů Salamandr v Úvalech. V době Jamboree mi bylo 14, teď jsem ve třeťáku na průmyslovce. A v životě se mnou nikdo rozhovor nedělal “

Co se Ti první vybaví při slově „jamboree“?

Mega akce, hrozně moc lidí a zážitek na celý život.

Jak ses k jamboree dostal?

Slovo jamboree jsem asi poprvé uslyšel na rádcáku, na podzim roku 2006. V tu chvíli jsem nevěděl co to je, že bych „Tam“ mohl jet, byla v tu chvíli dost utopie. Když jsem jel za tři neděle na druhý víkend, záloha již byla zaplacena. Dokonce nás z rádcáku jelo víc.

Co všechno obnáší účast na jamboree ještě před akcí samotnou? Nějaké přípravy?

My jsme měli dva přípravné víkendy, oba docela na poslední chvíli. Vyráběli jsme různé transparenty a řešili, čím budeme středočeský kraj prezentovat. Všichni jsme se poznávali a zjišťovali, co se vlastně má dít a co můžeme očekávat.

Kolik batohů nebo kufrů jsi vezl, jak se Ti podařilo je sbalit, co nejkurióznějšího si vezl s sebou a co by naprosto zbytečné?

Nakonec jsem vše sbalil do velkého kufru na kolečkách. Nic moc speciálního totiž člověk nepotřebuje, tedy vlastně ano, spousty věci, které se dají vyměnit. Hlavním artiklem na výměnu jsou šátky. Tím se dostávám k největší zbytečností, tou byl český hnědý šátek. Oproti pestrým a nápaditým zahraničním šátkům jsou ty naše naprosto nevyměnitelné.

Jak jste se do Anglie dostali? Největší zážitek z cesty?

Naše výprava odjela do Anglie autobusem Student Agency, sedmnáct hodin uteklo jako voda a my jsme vystoupili v Londýně před českou ambasádou. Zde jsme vše nechali a vyrazili jako správní turisté s foťáky na výlet po památkách. Nic nám neuniklo, ani Big Ben ani několik obchodů se suvenýry, které se náramně podobaly těm, které vídáme ve středu Prahy. Kolem třetí hodiny nás vyzvednul autobus, který nás měl odvézt nejkratší cestou na tábořiště. „Vypadl kufr, druhej, třetí“, zněla moje reakce při pohledu na batohy vylétávající ze zavazadlového prostoru. Byli jsme na dálnici, v rychlém pruhu, v docela prudké pravotočivé zatáčce. Několik výkřiků prolétlo autobusem směrem k řidiči, postarší pán se sluchátky na uších vzal za volant a docela riskantním manévrem zastavil autobus u krajnice. Pak už jen s hrobovým klidem čekal na nešťastníky, kteří si museli své batohy posbírat po silnici.

Jak vypadalo tábořiště? Ztrácel jsi se? Mohl ses pohybovat, kde jsi chtěl?

Tábořiště bylo obrovské a přejít ho z jednoho konce na druhý byla docela štreka. Vše podstatné ale bylo na mapě a tak nebyl problém. Do většiny prostor se člověk mohl vydat sám ve svém volnu, jen některá byla otevřena při konkrétních programech.

Openning and Closing Ceremony. Co se skrývá za cizími slovy,je to zábavné?

Zahajovací a ukončovací ceremoniál, dva asi největší podniky celé akce. Na obrovské ploše se sešli všichni účastníci. Ten plac před pódiem by opravdu veliký, kdo byl dál, byl odkázán na některou z velkoplošných obrazovek. Připravený program se podobal ceremoniálům na olympiádě. Tedy spousta účinkujících, písniček, scének a také dva komentátoři, o čem ale mluvili, ví jen bůh nebo ten, kdo jim rozuměl

Nejlepší část jamboree?

Asi nejdůležitější částí celého Jamboree byl Sunrise Day, chcete-li Den úsvitu. Připomněli jsme si, že před sto lety zatroubil Robert Baden-Powell na roh antilopy Kudu a zahájil tak první skautský tábor. Videoterminálem jsme byli spojeni na ostrov Brownsea, kde Peter Duncan – starosta britských skautů, zatroubil na roh a obrazně tak zahájil další skautské století. Na ceremoniálu pronesl několik slov i vnuk Badena- Powella. Atmosféra vrcholila, když čtyřicet tisíc skautů najednou obnovovalo svůj skautský slib. Nakonec bylo úkolem každého sesbírat na sunrise šátek sto podpisů za každý rok skautingu a tak se alespoň zde na několik minut odbouraly hranice mezi účastníky, servisáky i organizátory.

Jel bys znova? Organizátoři si vše dobře spočítali a tak se na jamboree jako účastník může každý podívat jen jednou. Pokud to dobře dopadne, tak se podívám i do Švédska jako člen mezinárodního servistýmu.

Tisíceré díky Lobovi za cenné rady!

ptala se Káťa