Zřícenina hradu Brníčko

Nápad na výlet a pár pověstí o tomto místě od Berušky.

Zřícenina hradu Brníčko se nalézá na zalesněném návrší měřícím 403 metrů. Na východě od stejnojmenné obce nacházející se na Šumpersku. Nejkratší cesta na zříceninu je ze vsi Brníčko, odsud se jde po modré a červené značce. Nutností je počítat s 0,5 km dlouhým prudkým stoupáním. Ze Šumperka přes Nový Malín je to 11,085 km (Zhruba 2 hodiny a 28 minut chůze). Ale prohlídka hradu za tu námahu stojí.

Hrad Brníčko založili v 1. polovině 14. století páni z Otaslavic. První zmínka v zemských deskách je z roku 1356. Ke konci husitských válek se zde usadili a hrad rozšířili Tunklové. V roce 1471 pobořila pevnost vojska Matyáše Korvína. Od r. 1513 je hrad uváděn jako pustý.

O Tunklovi

(Ivo Rozehnal – podle Za strašidly na hrady a zámky) Jan Tunkl byl původně nezámožný zeman. Časem svoje majetky zmnožil a stále měl málo. Rozhodl se vybudovat kolem Brníčka rybníky, tak jak viděl na jihu Čech. Protože chtěl co nejdřív další zisky, museli poddaní platit víc daní a stavět hráze. Často sám na stavby dohlížel a pobízel dráby. Lidé tak měli brzy záda sedřené Tunkla a krví zmalované. Svého pána nenáviděli čím dál víc. Jednou jakýsi Jeroným už příkoří nevydržel a zvedl proti němu ruku a ani drábové už nic nezmohli. Lidé Tunkla utloukli k smrti. Zbitý vydechl na hradě Brníčku naposledy. Nikdo ho nelitoval, časem se začal objevovat jeho přízrak. Prý zapřažen v ohnivém pluhu, musel orat hráz Podhrázského rybníka. Kolem něj poskakovali čerti. Ti ho nenechali vydechnout. Když zastavil, dostal pěknou ránu bičem. Ze zakletí ho prý osvobodila žena. Až do svého stáří rukama rozebírala hráze zdejších rybníků. Když odnesla všechno kamení, Tunkl spasil svoji duši.

Nebo jsem našla i tuto variantu pověsti, kterou jsem přepsala:

Tato pověst je o Tunklovi, s rozdílem jména. Tady se Tunkl jmenuje Jiří. Příběh pojednává o Tunklovi jako o zlém pánovi a staviteli rybníků, jenž týral poddané. Jiřího duch prý po jeho smrti strašil u závořických rybníků; i jeho choť ho spatřila zapřaženého do ohnivého pluhu,se smečkou čertů, bičujících jej v zádech a divoce povykujících. „Jen tehdy mě vysvobodíš,“ pravil duch hrůzou mrtvé ženě, „zaneseš-li vlastníma rukama každý kámen, který je v hrázi tohoto rybníka, na jeho původní místo.“ Nešťastná paní klesla v mdlobách na zem a zbytek života žila v klášteře. Duch Tunkla v průvodu čertů prý bývá viděn na rybníce dodnes.

Určitě se sem jeďte podívat nebudete litovat… :D

Pro Teepka připravila Beruška.

Článek není redakční.