Kácet na Šumavě?

Nedaleko Modravy na Ptačím potoce na Šumavě v těchto chvílích probíhá střet mezi ekologickými aktivisty na straně jedné a úřednickou správou národního parku a dřevorubci na straně druhé. Kdo má pravdu, jestli se mají pokácet stromy napadené kůrovcem, nevíme, ale každý týpek na to může přijít sám. Nebo se o to alespoň může pokusit.

Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských

Naše skautské zákony v bodě 6. říkají, že jako skauti jsme často v těsném kontaktu s Přírodou (ona si velké P zaslouží, i když to není češtinářsky správně). Na výletech, vycházkách a táborech musíme umět dokázat, že se dovedeme v Přírodě pohybovat, že ji známe a dovedeme ji chránit. Čím toho více v Přírodě zažijeme, tím více budeme mít rádi vše živé a tím více budeme rozumět chování živých tvorů a potřebám rostlin. Tím více je pak budeme chránit a pomáhat jim. Příroda se pro nás, skauty, stane nevyčerpatelnou učebnicí na zemi. Takže udělat si pro nás názor na kacení na Šumavě je velmi důležité.

O co na Šumavě GO?

Naše republika zřídila na Šumavě národní park, aby byla uchráněna Příroda ve svém nejryzejším stavu. Zřídily se zde zóny, kam turisté nesmí ani vkročit, aby nevyrušovali zvěř, nepošlapali květenu, zřídily se zóny, kde člověk nesmí nic. Zde necháváme Přírodu svobodně dýchat a snažíme se poučit z ekologických procesů, které v těchto místech probíhají. Ovšem na výsledky tohoto přírodního moudra si musíme počkat dlouhé roky a generace, protože Příroda je věčná a má času dost. Je tedy důležité dodržovat naše předsevzetí třeba, že v parku budeme Přírodu chránit a nechávat ji dělat, co sama umí a chce. Je nesmyslné tato předsevzetí měnit podle naši potřeby, protože lidským zásahem všechny „roky bez lidi“ se okamžitě ztratí a musí se znovu začít úplně od začátku. V národním parku se rozmohl kůrovec a díky tomu usychají stovky stromů. Turistům se naskýtá smutná podívaná na obrovské plochy uschlého lesa, ale Příroda netruchlí a v tomto zdánlivě mrtvém lese se to u země zelená novými mladými stromky, které kůrovcovi ještě nechutnají. Tak jako má kůrovec zájem o kůru, má i dřevorubec zájem o dřevo zatím neuschlého stromu. Napadení stromů kůrovcem by mohl být přeci skvělý důvod ke kácení lesa, kde se to normálně nesmí. Více dřeva = více peněz za jeho vytěžení a prodání. Vedení parku by mělo dbát na poslání parku a Přírodu zde nechat na pokoji, ale vstupují do celé věci ještě další důvody, které vyvolávají opačné reakce. Jedním z těchto důvodů může být i to, že ředitelem parku není ochranář, ale bývalý politik nebo, že ministrem životního prostředí není ochranář, ale současný politik. Tito lidé se těžko mohou spolehnout na svůj neodborný názor, takže papouškují názory ostatních. To týpek dělat nechce, takže si udělá názor svůj.

Zkušenosti ukazují

Místa, kde se kácelo, loupalo, dokonce se použila těžká technika, jsou i po mnoha letech stále holiny, kde vegetace nenajde uchycení a i zvěř zde nemá úkryt a tyto lokality nevyhledává. Přírodě bude trvat spousty let, než se zde srovná a začne opět žít. Lokality, kde se stromy nepokácí, již nyní mají za sebe náhradu v podobě mladých stromků a Příroda svůj obnovný proces ani na chvilku nepřeruší. Kterým směrem máme tedy jít? Nutno si ale připomenout, že jiné řešení problému s napadením kůrovcem bude v hospodářském lese, který pěstujeme pro dřevo a zvířata, květiny nebo rekreace jsou zde až přidruženým efektem. Zde musíme proti kůrovci intenzivně a okamžitě zakročit.

Jiná situace je ale v lese v národním parku, kde dřevo nechceme těžit (nebo nemáme chtít těžit). Zde logikou věci vyplývá, že necháme kůrovce a stromy ať si to spolu vyřídí. Obě strany jsou součástí moudré Přírody a my jen pozorujme, jak to dopadne. Vždyť kvůli tomu jsme si zřídili národní park.

Tisíciletá kalamita

Pokud se současné vedení národního parku obává, že se jedná o kalamitu, co bývá jednou za 1000 let, nezbývá skautům, faktickým ochráncům Přírody ale vlastně každému člověku nic jiného než se zaujetím tuto úžasnou chvíli se zatajeným dechem prožít, protože tuto šanci bude mít lidstvo možnost pozorovat až třeba za dalších tisíc let. My jsme se narodili ve šťastné době a další pokolení se budou z našich pozorování učit. Pokud to tedy nepokácíme. Jenže z každého napadeného stromu vyletí spousta brouků, kteří napadnou další stromy a lavinovitě budou schnout další obrovské kusy lesů. Dokážete si představit, že by celá Šumava byla uschlá? Já ne a spousta starostů a obyvatel šumavských obcí také ne. To by jim totiž tam nejezdili turisté ze kterých mají peníze. Ovšem výletníci na Šumavu jezdí za divokou a drsnou Přírodou a ne za úhledným hospodářským lesem, takže se problém točí kolem dokola. Pokácíme a uspořádáme les v národním parku k obrazu svému, ale ukradneme mu jeho divokost? Nebo budeme národní park ve jménu Pravdy a Lásky respektovat a věřit, že s kalamitou Příroda sama poradí? Ostaně, kdo tam byl dřív – les nebo člověk? Spousta obyvatel šumavských obcí se na Šumavu stěhovala právě za tou Přírodou a ta je rozmanitá – někdy dokonce i zdánlivě uschlá, ale v tom je ta její divokost.

Ekologičtí aktivisté chtějí nechat Přírodu a napadené stromy na pokoji. Ředitel národního parku, dřevorubci a starostové to chtějí pokácet. Týpku poraď.

Na ptačím potoce

Současný střet nastal v lokalitě Na Ptačím potoce, která se nachází mezi dvěma bezzásadovými (prvními) zónami národního parku a byla v minulých letech dřívějším parku do bezzásadových zón k nejcenějším přírodním lokalitám přičleněna. Současné vedení parku letos toto území vyjmulo z bezzásadové zóny, kde jsou na kácení nutné vyjímky, a chce tam kácet napadené stromy. Na pomoc si přizvalo rozhodnutí soudu a policii, která odvádí ekologické aktivisty v poutech. Ti se tomu snaží zabránit poutáním se ke stromům řetězy, vylézáním do korun stromů a nasazují své životy a zdraví, aby uchránili Přírodu v její ryzí podobě. Naproti tomu dřevorubci, policisté, soud se snaží chránit Přírodu tím, že stromy pokácí a zabrání rozšíření kůrovce na další stromy.
Už máš, týpku vybráno, na jakou stranu se přikloníš?

Jedná se o podmáčenou oblast, kde každá těžba by zanechala nedozírnou spoušť. Je zde ale ohrožení i nestátních lesů, které by byly následně také napadeny a třeba i zničeny. Takovou škodu by měla ale naše republika těmto vlastníkům zaplatit. Je to ale stejné, jako když do Přírody znovu vypustíme vlky, kteří farmářům zakousnou ovce, tak farmářům stát škodu nahradí. Je přeci jasné, že vlk jako šelma musí nějakou ovci nebo srnu strnout a sežrat. Kdybychom ho naučili žrát trávu, tak z něho uděláme krávu. Údajně vlastníci lesů v národním parku dostávají od státu peníze za to, že nemohou využívat lesy na těžbu dřeva. Tak o jaké ohrožení nestátního majetku jde? Opravdu nevím na jakou stranu se týpku dáš, ale ještě si můžeš poslechnout vyjádření odborníka, profesora z Karlovy univerzity a bývalého ministra životního prostředí.

Jak Tě znám, nepřikloníš se ani k ochráncům stromů nebo dřevorubcům, ale na stranu brouka. I ten má přeci právo na život a je součástí Přírody. A skaut Přírodu má chránit – alespoň 6. skautský zákon nám to radí.

S pozdravem Nech brouka žít…

sepsal Menhart (48. klub old skautů Jestřábi, 53. středisko bratří Mašínů),
foto Vojta (archiv oddílu ČŠ, 2007!")