Finská mise aneb český skaut ve světě

Zajímá Vás, jaké to je ve Finsku. O Finsku a Finech napsal článek z Jyväskylä Kewin.

V úvodu tohoto příspěvku by bylo zřejmě na místě se trochu představit. Tedy jsem vůdcem 70. brněnského oddílu světlušek a vlčat a zároveň studentem speciální pedagogiky na Masarykově univerzitě. V rámci svého studia jsem vyrazil na Erasmus do Finska, které patří k TOP vzdělávacím systémům na světě. Nemusím sáhodlouze rozepisovat, že pedagogika úzce souvisí i se skautskou činností, proto jsem zvolil právě tuto zemi, abych svým pedagogickým schopnostem zas o trochu více pootevřel oči.

Finské školství je skutečně jiné. Nelze si však myslet, že nemá žádnou chybičku. Je to systém jako každý jiný se svými pozitivy a negativy, jen zde v posledních letech převažují ta pozitiva. Jedním ze zásadních rozdílů je to, že potřeba dobrého vzdělání je prioritou státní politiky, tedy do školského sektoru putuje více financí, což má přirozeně významný dopad. Ale peníze nemohou změnit lidský přístup k povolání pedagoga. Dalším nesporným rozdílem je to, že povolání učitele zde není považováno za podřadné a o post vzdělavatele je mezi mladými poměrně velký zájem. Finská veřejnost učitele respektuje a bezmezně jim důvěřuje, stejně jako celý systém, ve kterém neexistují žádné kontroly či inspekce. Není již také žádným tajemstvím, že Finsko má jedno z nejnižších čísel v čase stráveném přímo ve výuce.

V čem ale já vnímám asi nejzásadnější rozdíl, je přístup pedagogů a obecně lidí zde Finsku. Já se potkal snad jen s lidmi ochotnými a ohleduplnými. Na školní půdě a nejen té, když vznikne nějaký problém, všichni jsou ochotni a chtějí ho vyřešit ke spokojenosti všech. Zdá se mi, že jim více záleží na tom, co a jak těm žákům a studentům předají. Myslím, že celkově lidé ve Finsku mají větší smysl pro zodpovědnost a poctivost, i když samozřejmě i zde se mezi pedagogy najdou ti špatní. Minimálně zde v Jyväskylä, menším městě v centrálním Finsku, ve kterém studuji, cítím velmi přátelskou a lidskou atmosféru. I když je to dáno výrazně i tím, že jsem cizincem, takže mohu říct s jistotou jen to, že chování Finů k cizincům je naprosto příkladné. Domnívám se, že je to o vývoji finské společnosti, a přeji si, aby i ta česká jednou došla takové úrovně. Jednou z možností, jak k tomu dospět je určitě to, aby vycestovalo do zahraničí co nejvíce Čechů a zažilo na vlastní kůži, že to může ve světě fungovat i jinak.

Měl jsem tu možnost zde zažít i předvánoční čas. Myslím, že to je velmi podobné jako u nás. Vánoční dekorace se v obchodech začínají objevovat na můj vkus až příliš brzy, stejně jako u nás, všude je to plné světýlek, větviček a Santů. To je možná jeden z mála rozdílů, že zde Santa Claus (finsky Joulupukki) je jasnou jedničkou. O Ježíši, chcete-li Ježíšku, tady nepadne ani slovo. Oblíbeným vánočním nápojem je Glogi (podobné svařenému vínu, ale dělá se i nealko) a tradičním pokrmem je finský poridge. Podobně jako u nás zde o vánočním čase je v kostelích mnoho koncertů a obřadů, kam lidé s oblibou zavítají.

Závěrem svého příspěvku pro Teepka musím bohužel říct, že s aktivními skauty jsem ještě do kontaktu nepřišel. Nějak jsem se k tomu nedostal při všem tom novém, co jsem zažíval. Naštěstí zde strávím i druhý semestr, tak mám v plánu i toto poznání uskutečnit a těším se na to. Finsko je skutečně krásnou, byť ne nejlevnější, zemí, která je v mnohých ohledech mnohem dále, než česká společnost, a moc všem přeji, aby měli možnost na Severu (nejen ve Finsku) strávit nějaký čas, protože je to velmi obohacující a inspirující.

Kewin (Tomáš Doležel)