Teepkova bedna
Videa, která nás práskla přes čumák! Dnes uvidíme prvního legokosmonauta ve vesmíru!
V Kokořínském dole
2010-05-16 10:05:33 - autor:Kokořínsko, někdy také zvané „Máchův kraj“, láká nejen přírodními krásami. O Kokořínsku koluje plno pověstí. Jedná se o historické pravdy, nebo jsou to jen mýty? Na tom snad ani nesejde. Důležité je kouzlo a tajuplná atmosféra dýchající ze všech zákoutí.
S oddílem jezdíme nejčastěji do Kokořínského dolu. Údolím
protéká potok Pšovka a hranici tvoří vysoké skalní bloky.
V pískovcových skalách nacházejí útočiště netopýři a sokoli
stěhovaví. V převážně listnatých lesích žije plno zvěře, tůně
obývá mnoho druhů obojživelníků, ryb a vodního ptactva. V mokřadech
se při troše trpělivosti dá objevit mlok skvrnitý, rosnička nebo čolek
obecný. Rostou tu stulíky a vzácně i lekníny. Louky hýří všemi
barvami. Jinak je Kokořínsko vyhlášeným rájem houbařů 
.
Kokořínské pokličky
Místní zajímavostí jsou tzv. „pokličky“. Skalní útvary, které vznikly díky rozdílnému složení pískovce v horní a dolní části skály. Pískovec v horní části obsahuje železité příměsy, tím pádem zvětrává pomaleji než pískovec ve spodní části.
Hrad Kokořín
Rádi navštěvujeme jednu z dominant kraje, hrad Kokořín. Hrad
byl vystavěn ve 14. století v gotickém slohu. Vyprávějí se pověsti
o loupeživých rytířích, kteří hrad obývali, když byl původními
majiteli opuštěn. V 19. století z hradu zbývaly už jen trosky.
Romantická zřícenina podněcovala fantazii spisovatelů a malířů 19.
století. O hradu psal i K. H. Mácha. Ve 20. století hrad koupil a
rekonstruoval J. Špaček, jehož rodina ho vlastní i nyní.
Harasov
Našim oblíbeným místem je Harasovská tůň. Obklopují ji pískovcové skály a je zde i přírodní koupaliště. Kdysi tu stávala tvrz, dnes z ní zbylo pouze malé skalní obydlí. Dodnes se tomuto místu říká „Krvomlýn“ a to podle jedné hrůzostrašné pověsti.
Pověst o Krvomlýnu
Na Harasovské tvrzi žil kdysi rytíř Slavibor z Hrádku se svou
dcerou, spanilou dívkou Ladou. Ladu miloval Břetislav, syn rytíře Miloty
z nedalekého hradu Vidim. Oba milenci se scházeli v místních
lesích. Milota ale jejich lásce nepřál, pro svého syna chtěl bohatší
nevěstu. Počkal, až dívka půjde na setkání se svými milým, a
postřelil ji. Smrtelně zraněná dívka však stihla svému otci říci, kdo
je jejím vrahem. Nešťastný Slavibor přísahal pomstu celému Milotovu
rodu. Na nádvoří své tvrze nechal postavit lešení s mlýnským
kolem. Přísahal, že pomsta bude dovršena ve chvíli, kdy krev jeho
nepřátel pohne mlýnským kolem. Lstí vylákal Břetislava do své tvrze a
jeho krví vysvětil vražedné lešení. Potom se svými tovaryši přepadl
vidimský hrad, Milotu a jeho posádku zajal a odvlekl na svou tvrz, kde je
nechal popravit. Po lešení prý stékalo tolik krve, až se mlýnské kolo
roztočilo. Přátelé popraveného Miloty později rytíře Slavibora zajali a
odsoudili ho k popravě. Tak se mlýnské kolo uvedlo do pohybu naposledy.
Od té doby nikdo onomu místu neřekne jinak, než Krvomlýn. Na místě pod
skalou, kde Lada poprvé spatřila Břetislava, očekává každou noc dívčin
duch svého milence. A když k ní přes jezero ve člunu připluje,
oba se obejmou a zmizí na vodní hladině.1)
Odkazy a praktické informace
- internetové stránky CHKO Kokořínsko: www.kokorinsko.ochranaprirody.cz
- internetové stránky hradu Kokořín: www.hrad-kokorin.cz
- mapa KČT č. 16 Mělnicko a Kokořínsko
Napsala Vlček, členka redakce. Fotografie: Tom, Vlček
- J. F. Musil: Tajemný hlas minulosti. Pověsti ze středního Polabí. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002