Tipy na výlety

Pravda a dohady o původu předků Boženy Němcové Kampaň o „zaručeně“ šlechtickém původu Boženy Němcové byla zahájena v letech 1987–88 v novinách a časopisech PaeDr. Helenou Sobotkovou. Poprvé byla hypotéza H. Sobotkové „Nové poznatky o původy Boženy Němcové“ uveřejněna v roce 1988 spíš pro odbornou veřejnost v Margináliích, ve sborníku vydaném Památníkem národního písemnictví v Praze k 80. výročí Spolku Českých bibliofilů, širší veřejnosti byla určena až publikace „Tajemství Barunky Panklové“ vydaná v roce 1991 nakladatel­stvím Horizont. Jiným směrem se vydal spisovatel literatury faktu PhDr. Miroslav Ivanov. Po celou dobu zpochybňoval svými články hypotézu Heleny Sobotkové o dřívějším narození B. Němcové i to, že je dcerou vévodkyně Dorothey Zaháňské a hraběte Karla Clam-Martinice. Své názory shrnul v roce 1992 v Knížce „Zahrada paní Betty (později Boženy N.)“ v nakladatelství Panorama. S hypotézou H. Sobotkové nesouhlasí ani PhDr. Josef Polák, dlouholetý vysokoškolský učitel dějin české literatury 19.století. Vyjádřil to v knížce „Tři kapitoly o životě Barunky Panklové (Boženy Němcové)“ vydané v roce 1992 u Tomáše Houšky v Praze. Autoři prvních životopisů B. Němcové se rodopisným otázkám buď zcela vyhýbali, nebo hledali vysvětlení v autorčině díle, především Babičce. Teprve ve „Sborníku o životě a díle Boženy Němcové“ vydaném v roce 1912 péčí Učitelské jednoty Komenský v Náchodě uveřejnil redaktor sborníku Václav Černý v závěrečné kapitole „Doklady životopisné a literární“ zápisy z matrik v České Skalici, spisovatelčin křestní zápis z Vídně a doklady o existenci Magdaleny Novotné (babičky B. N.) a jejích dětí z Kladska. Václav Černý však přečetl kladské matriky nepozorně a přehlédl zápisy o narození a úmrtí dalších dětí manželů Novotných, a proto došlo k mnohým omylům při určování opravdové matky Boženy Němcové. Někteří badatelé se i nadále drželi literárního zpracování v Babičce a správně pokládali nejmladší dceru manželů Novotných Johanu Barboru Terezii narozenou 5.10.1805 za Barunčinu tetu Johanku. O Johaně Magdaleně Františce narozené 1.1.1803 byli přesvědčeni, že zemřela 14 dní po narození a byla pohřbena pod jménem Anna. Narození matky Boženy Němcové TEREZIE předpokládali v letech 1794–99. Převládl však jiný názor: Barbora Novotná, pozdější spisovatelka Božena Němcová, se narodila 4.2.1820 ve Vídni čtrnáctileté svobodné matce Johaně Barboře Terezii narozené 5.10.1805 v Klad­sku. Tuto domněnku vyslovil poprvé v roce 1915 v Herbenově Novině Zdeněk Záhoř, manžel spisovatelčiny vnučky Marie Záhořové – Němcové. Tuto domněnku podpořili v různých drobných obměnách například Václav Tille, Zdeněk Nejedlý, Josef Lelek a především Miroslav Novotný. Protože v křestním zápise Barbory Novotné nebylo uvedeno jméno otce, není se možno divit ani těm, kteří v Boženě Němcové hledali dítě cizí šlechty. Roku 1932 objevil Jan Konečný v Zaháni úmrtní list skutečné matky Boženy Němcové, Terezie Panklové. Podle zaháňské matriky zemřela 4.12.1863 ve věku 63 let 5 měsíců a 7 dní. Jan Konečný proto vystoupil proti domněnce o čtrnáctileté matce Boženy Němcové, protože pokud byl zápis v úmrtním listě byl správný, Terezii Novotné by v době narození B. Němcové bylo 20 let a podle Konečného by se tedy narodila 27.6.1800. Teprve sedmdesátá léta přinesla rozluštění těchto záhad. V červenci roku 1970 nalezl Adolf Irmann ve vídeňském archivu zápis o projednání pozůstalosti při úmrtí Magdaleny Novotné. Obsahoval jména i věkové údaje dětí, které matku přežily, synů Kašpara a Josefa a dvou dcer: nejmladší z dětí, otcova pohrobka Johany Barbory Terezie, provdané Fräntzlové, a starší Marie Magdaleny Terezie, Provdané Panklové, která se podle zápisu narodila 10.11.1797. Tato Terezie Novotná, provdaná Panklová, jen nejpravděpodobněji matkou Boženy Němcové. Další z neuveřejněných a málo zodpovídaných otázek jsou „milenecké lásky“ Boženy Němcové,bylo jich opravdu velice hodně. A to i na dnešní dobu! ( Jeden z mnohých i Karel Havlíček Borovský )

Tady i na dalších příkladech je vidět jak máme hezky zkreslené dějiny. A mnohdy totální „hovadiny“ které nás učí. Bohužel učitelům je toto mnohdy jedno a nebo proti tomuto nemohou nic dělat. Příkladů je mnoho. (Vogatisburg – úsvit Českých dějin, Husitská doba – mnohdy lži a dohady.) Toto byli jen příklady. Každá doba má snahu překrucovat a upravovat historické postavy.

Bohužel toto dělá i dnešní doba. Ben