Sociální vztahy u zvířat

I zvířata mají svá pravidla, někdy se až příliš podobají těm našim lidským

Zvířata mají potřebu sdružovat se, být v kontaktu s druhými jedinci svého druhu, tvořit spolu stádo, a to nejen u divokých zvířat, ale tato snaha přetrvává i u domácích zvířat. Pramení to z faktu, že být součástí skupiny poskytuje zvířeti výhody.

Samotný jedinec ve stádě není anonymní, ale uvnitř každého stáda se vytváří mezi jedinci vztahy vzájemné konkurence soutěže a rivality, nadřazenosti a podřízenosti, které tvoří sociální hierarchii stáda, která se časem mění. Pokud jedinec ohrožuje stádo např. nemocná a slabá zvířata, může z něj být vyloučen a zpravidla se pak stává obětí predátorů. Pokud je schopné samo přežít, ztrácí většinou možnost rozmnožovat se a přichází o další výhody, jako je např. shlukování zvířat v chladném počasí, které napomáhá udržování teploty, lepší využití potravy, sníženi stresu a bezpečí poskytující mu stádo.

V každém stádě je vytvořena vnitřní rovnováha, která vzniká rozdělením zvířat na dominantní a podřízená. Např. u prasat vznikají tyto vazby již během prvních dnů, kdy selata bojují o vemínka prasnice, dokud se neustálí postavení jednotlivých selat. Dominantní selata tím získávají lepší přístup k výživě, lépe rostou a v chladném počasí zaujímají nejvýhodnější místo. Jsou nejlépe chráněna a ohřívána těly ostatních. Slabší selata ulehají na okraji a někdy si silnější jedinci ustelou přímo na nich.

Důležité je také jak početné stádo je, jaké je jeho složení a jak velký prostor má. Ke změnám dochází pouze v důsledku nemoci, úhynu nebo momentální indispozice jedince. V dospělosti bojují o své postavení nadřazení samci s podřízenými. Boj je o to delší čím vyšší postavení má jedinec. Nejslabší jedinci bývají označováni jako „omega“ a nejsilnější a tedy nejvýše sociálně postavené zvíře je označováno jako „alfa“.

Potkají-li se tedy dva cizí jedinci stejného druhu musí si nejprve vyjasnit své vzájemné postavení vyplývající ze situace (boj o samici, ovládnutí určitého teritoria). Výsledkem může být útěk slabšího před silnějším případně boj až smrt. Setkají-li se dvě skupiny v novém prostředí a jedna skupina je početnější nebo tělesně vyspělejší, trvá vytváření sociálního uspořádání déle a zvířata podřízené skupiny jsou často vystavena dlouhotrvajícím útokům všech jedinců nadřízeného vrhu.

Zvířata mají své morální kodexy chování, dodržují vzorce chování, vedou společenský život, vzájemně spolupracují a pečují o sebe a dokážou si tyto svoje zákony obhájit v boji i s nasazením vlastního života.

napsala Deboora, členka redakce