Tulení prokletí

Kanada nesvědčí tuleňům aneb Proč se i v třetím tisíciletí někdo dopouští takové krutosti?

Původně měl být tento článek o zajímavých tvorech živočišné říše v Kanadě. Vzpomněla jsem si, však, jak jsem loni v práci dostala návrh evropského nařízení, které se týkalo Kanady a tuleňů. Možná si řeknete, že takových papírů jsou spousty a ti tuleni se musí mít v Kanadě dobře…

Ten čas se zase neodvratitelně blíží. Již brzy bude březen a započne dvouměsíční lov tuleňů, velmi krutý lov, který v Kanadě znamená smrt pro 300 000 tuleňů ročně. Loví se především pro kožešinu, z malé části pro maso, tuk a některé části těl jsou prodávány hlavně do Asie na výrobu tradičních léků.

Tuleni jsou ale často zabíjeni velmi nehumánně. Pro ilustraci Kanadská vláda v roce 2008 zavedla „nová“ pravidla – zvířata musí být nejprve zabita a teprve poté mohou být stáhnuty z kůže. Tuleni mladší jednoho roku musí lovec zastřelit místo dřívějšímu ubití speciální tyčí s hákem, kterou jim jednou až dvěma ranami rozbil lebku. Mláďata jsou ale lovena nejčastěji. Nejmladší mláďata totiž mají ještě jemnou bílou kožešinu, a i když lov mláďat do 14 dní věku byl zakázán od roku 1987. Nejčastěji jsou lovena při stáří 25 dnů až tří měsíců. Poté se kožešina zabarví do šeda a není tak již pro lovce atraktivní. Za jednu kůži pak inkasují něco kolem 5 dolarů.

Podle Kanaďanů lov nemůže v žádném případě populaci tuleňů ohrozit. A navíc pokud by se přemnožili lovili by ryby a tudíž by konkurovali rybářům, kteří se již o částečnou likvidaci populací ryb postarali nadměrným rybolovem. Tuleň má ale velmi různorodý jídelníček, v němž treska zahrnuje asi jen 3%.

Od letošního roku platí zákaz obchodování s výrobky z tuleňů v celé EU a to včetně jejich dovozu. Výjimku tvoří produkty inuitů, pro které je lov tuleňů tradičním zdrojem obživy. Můžeme být hrdí na to, že se tento návrh schválil za přispění našeho předsednictví v Radě EU.

Napsala Deboora, členka redakce