Jak udělat oheň

V moderní době nebývá přežití v přírodě nijak velkým problémem. Jako střecha nad hlavou poslouží stan, celta či igelitová plachta, jako potrava, láhůdky z konzervy či sáčku no a oheň vyrobíme pouhým škrtnutím sirky nebo za pomocí zapalovače.

Ne vždy ale máme u sebe zapalovač a sirky, nebo stačí aby nám jen zvlhly a rázem je tady problém jak udělat oheň. A že by se zrovna zatraceně hodil, protože jsme celí mokří a máme neuvěřitelný hlad. Kdysi, když ještě sirky, zapalovače či křesadla neznali, rozdělávali naši předci oheň třením dřívek. Byla to práce neuvěřitelně dlouhá a namáhavá. Jednou na táboře jsem se i já takto pokoušel rozdělat oheň, ale zřejmě bych umrznul. Ale proč si to pro zajímavost nevyzkoušet. Můžete tak učinit na výpravě, s rodiči na chatě nebo u dědy a babičky na venkově. Vždy je ale nutné dodržovat určitá bezpečnostní opatření a vše raději provádět pod dozorem dospělého.

Luk a vrták

Technika zapálení ohně za pomoci luku a vrtáku je jednoduchá, ale na zapálení ohně musíte vynaložit hodně úsilí a vytrvalosti. Pro použití této metody budete potřebovat následující předměty:

• Ložisko. Ložiskem je snadno uchopitelný kámen, kus tvrdého dřeva, nebo kosti s mírnou prohlubní na jedné straně. Používá se k udržení vrtáku na místě a k vyvození tlaku na vrták směrem dolů.
• Vrták. Vrtákem by měla být tyčka z rovného kořenového tvrdého dřeva o průměru 2 cm a délce 25 cm. Vrchní konec je zakulacený a dolní konec tupý (na vyvození většího tření).
• Ohňové prkénko. Jeho velikost závisí na vás. Nejvhodnější je prkénko z kořenového měkkého dřeva silného 2.5 cm a širokého 10 cm. Na jedné straně vyhlubte důlek asi 2 cm od okraje prkénka. Na spodní straně vyřízněte zářez ve tvaru V od hrany prkénka k důlku.
• Luk. Luk je zhotoven z pružné, syrové tyčky asi 2.5 cm v průměru a provázku. Druh dřeva není důležitý. Tětivou luku může být jakýkoliv druh provazu. Přivažte tětivu od jednoho konce luku k druhému, bez napnutí.

Při použití luku a vrtáku nejdříve připravte základ ohně. Potom položte chomáč troudu pod zářez ve tvaru V na ohňovém prkénku. Položte jednu nohu na ohňové prkénko. Smyčku tětivy obtočte kolem vrtáku a vrták umístěte do vyřezaného důlku v ohňovém prkénku. Ložisko držené v jedné ruce nasaďte na vrták aby se udržel na svém místě. Tlačte na vrták a provádějte pohyb jako při řezání pilou, tam a zpět a tím roztáčíte vrták (obr. 7–8). Jakmile dosáhnete plynulého pohybu, přitlačte na ložisko a pohybujte lukem rychleji. Při této akci se bude mlít žhavý černý prach do troudu, až se troud vznítí. Potom troud rozfoukejte do vzniku plamene.

Ohňový pluh

Ohňový pluh je metoda zapalování třením. Rukojetí z tvrdého dřeva třete proti základně z měkkého dřeva. Pro použití této metody vyřezejte v základním prkénku rovnou rýhu a u rukojeti udělejte tupé, rýhované špičky. Tření rukojetí bude z drážky vytrhávat malé částice dřevěných vláken. Jakmile potom více přitlačíte, dřevěné částice se třením vznítí.

Užitečné rady

• Je-li to možné, používejte nearomatické vyzrálé tvrdé dřevo.
• Sbírejte při cestě třísky a troud.
• Udržujte dřevo na oheň suché.
• Mokré dřevo sušte poblíž ohně.
• Zasypte oheň hlínou, aby se uhlíky udržely žhavé po celou noc.
• Je-li to možné, noste světélkující zpráchnivělé dřevo (jako troud).
• Ujistěte se před opuštěním tábora, že jste uhasili oheň (myslete dopředu na to, kolik vody budete potřebovat na uhašení)
• Dřevo ležící na zemi nemusí být vždy suché, i když se tak jeví. Uvnitř může být mokré…

Troud

Troud je vysoce hořlavá látka, ve které se jiskra může rozhořet v plamen. Základní vlastností troudu je to, že musí být suchý, jemně vláknitý a snadno zápalný. K vyzkoušení jeho vhodnosti můžeme uskutečnit jednoduchý test. Vezměte hrst načechraného materiálu, přiložte k němu žhavý uhlík a foukněte. Jestliže se oheň z uhlíku přenese na troud, je troud dobrý. Vhodného materiálu můžete nalézt velké množství. Troud má být přenášen ve speciálních nádobách, např. v krabicích na troud, aby se předešlo jeho zvlhnutí. Na svých cestách vždy využijte každé příležitosti k tomu, abyste doplnili své zásoby troudu.

Řada z těchto hrubých troudů může být vylepšena a jejich schopnost zachytit a udržet jiskru zvýšena takto: můžeme do něho tlouct dřevěnou paličkou tak dlouho, dokud vlákna nejsou jemná a měkká, nebo ho můžeme rozemlít mezi dvěma kameny.

Přírodní zápalné vlastnosti troudu mohou být zvýšeny lehkým poprášením velmi jemným dřevěným uhlím, nebo ještě lépe jeho průběžným pražením.

Příklady materiálů, které můžeme využít:

Troud

• Suchá vyježděná a rozdrcená tráva
• Jemně rozdrcená suchá březová kůra
• Suchý mech a lišejník
• Suché, rozdrcené jehličí
• Suché chmýří z vrbových „kočiček“
• Vysušené a na prach rozdrcené houby, např. některé druhy dřevokazných hub (choroše), pýchavka
• Zpráchnivělé vysušené dřevo, rozdrcené na prach
• Jemné suché dřevěné piliny
• Odřezky z vnitřní kůry cedru, kaštanu, nebo červeného jilmu
• Jemné dřevěné hobliny
• Sláma
• Jemné smolnaté třísky
• Uzly z kořenů jehličnatých stromů
• Rostlinné chmýří z bodláku, rákosu, orobince apod.
• Jemná suchá rostlinná vlákna
• prach bojínku, cedrová kůra
• lehké jádrové dřevo z borovic
• zatvrdlá míza ze stromů s pryskyřičnatým dřevem

Třísky

• Malé větvičky
• Malé proužky dřeva
• Naštípané dřevo
• Kousky dřeva vyjmuté z vnitřních částí větších kusů dřeva
• Dřevo napuštěné vysoce hořlavými materiály jako je benzín, nafta, nebo vosk

Palivo

• Suché stojaté dřevo, nebo suché větve
• Suché dřevo z vnitřku padlých kmenů, nebo velkých větví
• Syrové, jemně naštípané dřevo
• Suchá tráva stočená do svazků
• Rašelina dostatečně suchá ke spalování (Lze jí někdy najít na převislých březích.)
• Sušený zvířecí trus
• Uhlí, lupkové břidlice, nebo nafta vyskytující se na povrchu

*Článek převzat z http://www.skau­t.empyrea.net/, autorem je Tomáš Skotnica.
Doplnila a redakčně upravila Střízla.*